54 B. I. Král Wiclaw a gednota panská r. 1395.
Dále slibujem, kteřížkoliwěk hradowé neb města neb twrze w tom času
jim pánóm nebo jich od kohokoliwěk dobyta jsu, a że je kto jiný držie, ta wšecka
aby inhede, neb posledně od této neděle ježto najblíž prijde w témdni, nawrácena
byla a zasé wšem w jich moc mocně stůpena, i wšickni wězni, kteřížkoliwěk w tej
chwili zjemäni jsû a slibowali, ti wsickni s obi strani aby prosti byli. A o ško-
dách, kteréž jsů sě w tej mieře staly, což ti wolení páni podlé našie rady a mi-
losti uéinie a zpósobie, aby na tom ostalo.
A to wseckno, coz jest swrchu psáno, slibujem sdrZeti, splniti a uéiniti,
pod nasi dobrü wérü; a podlé nas bratr nás Jan, Brambursky a Luznicsky mark-
hrabě a wéwoda Górlicsky za też slibuje. A my Jan nyniejmenowany to wże, coż
jest swrchu psáno, podlé bratra našeho milého slibujem wěrně sdržeti, učinit,
i s nim to wże konati. A toho wšeho na jistost, swé pečeti s naším wěděniem
k tomuto listu přiwěsili jsme; a podlé nás na swědomie, welebný Ruprecht mlazší
wéwoda Baworský Klem řečený, a Přemyslaw wéwoda Těšinský, také pečeti swé
přiwěsili jsů. Dan jest tento list a psan w Piesku, léta od narozenie Syna božie-
ho tisic tristého a dewadesátého étwrtého, ten úterý na zajitrie po swatém Barto-
loméji apostolu slawném, léta našeho králewstwie Českého tiidcatého druhého a
Rimského dewatéhonactého,
Ad mandatum dni Regis: Joh. Caminen. Electus Cancell.
3.
Jost markrabé, Jan biskup Litomyslskÿ a pani Cestj, wstupugj opêt spolu w gednotu
k témuz cjli gako prwé, slibugjce také státi ke smlauwé s Rakauskym udinéné.
W Tieboni, 1395, 10 Jan.
My Jošt z božie milosti markrabě a pán Morawský, Jan také boží woli bi-
skup Lutomyšlský, Jindřich z Rosemberka, Jindřich z Hradce, Břeněk z Skály,
Otta Bergow z Bieliny, Berka z Honšteina, Wilém z Lantšteina, Jan Michalec z Mi-
chalowic, Boček z Kunstata řečený z Poděbrad, Smil z Richmburka, Sezema z Ustie,
Jan starší z Ustie, Jan mlazší z Ustie, páni češčí, wšickni jednostajně a zjewnč listem
tímto wyznáwáme: ež jsme w takúto mezi sebú umluwu a w taký slib my wšickni
swrchupsani wstüpili a wstupujem , a to sobé wérné bezelsti pod wčrú naší dobrú
a pode ctí sdrzeti slibujem: tak jménem, eZ cheme a jmäme my wsickni w jednotu
býti, a zemského dobrého hledati, a prawdu w zemi ploditi a činiti, a tak wzdy
po tej spolu státi společně, abychom předsie wšecko zemské dobré snažně wedli,
s prawü wérü sobé pomáhajic, podlé swé wsie wiery a podlé swé cti, každý z nás
i wsickni spolu, swû wsi moci, coż jie każdy jmieti móżem. A kohožbykoli z nás
nebo koho z nasich kterymkoliwók činem kto kdy kterakkoliwèk utisknüti chtël
mimo zemský běh bezprawně, nebo mimo nález panský, toho tomu utiščenému
