36 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1432.
cilium a naše listy poctiwě přijali sc. to welmi rádi slyšíme; neb známe z toho
přijímánie, žeť bohdá k dobrému příchylnější budů, než dřéwe, jakož pak z těch
artikulów, kteréž si nám poslal, wybierame, ufajic, ustanowili sie wšickni jedno-
stajné na nich, a że pośli do koncilium, Ze tak zpraweni budü, Ze sie bohdá we-
sele a s pokojem té zemé domów wrátie. PakliZ zajdü a tém artikulóm nepii-
wole, tehdy ufáme, Ze widy jednu stranu bohdá k sobě pritáhnem. Wisak to wie
k milému pánu bohu stojí. A jakož nám píšeš, kterak kněz Prokop žádal, jestliže
k koncilium pojedů, aby kleity potřebné měli, a aby je sám swým žiwotem pro-
wodil; a Zadas, móželi to býti, aby toho prázden byl sc. Wěrný milý! poněwadž
si podlé nás a wšeho křesťanstwie tak počestně učinil, jakož pak wšem swědomo
jest: prosíme snažně, aby tu žádost twů opustil, a sie toho niżadni wóci neod-
pieral, než bohu ku chwále, nám ke cti a té zemi ku pokoji, když oni toho žá-
dati budú, s nimi do toho koncilium ihned osobné jel. Neb učinillis kdy wšemu
kiestanstwi i nam kleru službu a líbost, již jest čas, aby dorazil, neb pies odplatu
božskú, swčtskú chwálu mieti budeš, a my to také proti tobě tak zpomenem, Ze
nám toho bohdá děkowati budeš. A také sme statečnému Zdeslawowi purkrabí
na Karlšteině též psali, aby i on s nimi až do Bazle jel. A oty kleity psali sme
synu našemu kniežeti Rakůskému, když toho na něm žádáno bude, aby kleitów
dosti dal. A poněwadž my do Říma předsie jedem, a snad daleko budem, žeby
nás obeslati dlenie mohlo prinesti: proto sme psali swatému koncilium, kdyZ oni
poslati budú chtieti, a to jim wedéti dadie anebo jim zjeweno bude, ze jim gleity
plné zjednány budů. Také wěrný milý, jakož papež otec náš swatý pro nèkaké
příčiny to koncilium chtěl byl puoldruhého léta do Bonony odložiti, a na to některé
bulle byl wyslal: tak koncilium, my a jiní křestianščí králi a kniežata k němu sme
poslali, a J.S“ zprawili, tak Ze sme jisti, že on to koncilium ihned zasie potwrdi.
A ačby nechtěl, wšak je koncilium na tom ostalo, že pro nic ruozno nechtie, leč ty
wěci, na kterych su sie ustanowili, konec wezmú: toť jest, najprwé o wyplenční
kacirstwa, o reformací obojieho stawu duchownieho i swětského, a o mier a pokoj
we wšem křestianstwi. Protoż byloliby, żeby ktery hlas w Cechâch wznikl, Zeby
to koncilium nemělo před sie jíti: žádáme od tebe, aby ihned swć poselstwie
ku Praženóm ajiným strany nam odporné poslal, a je toho posly nebo jistými písmy
zprawil, że to koncilium jistě před sie pójde; a aby sie nerozpaćili, neż wżdy po-
slali. Neb ufame bohu, poslili, 2et dobie bude. A w těch wšech wěcech uéiñ swû
snažnost, jakož tobě toho zwlášče wěříme a doufáme. A cožť sů jednali na tom roku
Pražském, to nám daj wčdčti. Dán w Placencii, den s. Mathiáše apoštola bo-
žieho, králowstwie našich Uherského sc. w XLV, Římského w XXII, aČeského w XII létě.
Ad mandatum D. Regis: Caspar Sligk.
Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto.
