165
vzáctných starožitných rodův jonáci zaumysla pro samau ničemnau,
marnau chválu v nebezpečenství se vydávajíce dříve času a bezpo-
třebně hrdla stracujf, zdaliž se toho nevídá?, nechtíce pomnéti na
onen rejm:
Chlauba marná bez užitku
přináší mnoho zármutku.“ (242).
Jiný příklad: Horatius: „Impiger extremos currit mercator ad
Indos — Per mare pauperiem fugiens, per saxo, per ignes. To jest:
Kupec pilny tato léta
zjezdí, zbéhá i kraj světa
všudy po zemi, po moři,
aby nabyl statku, zboží.“ (770).
Často děje se to způsobem zcela volným, na př.:
suum cuique est pulehrum, alienum velut patens sepulchrum, t. j.:
Každá liška svau kůži chválí,
vlk praví, že mu beran vodu kalí.“ (Z předmluvy, VII.)
Kazatel přechází též rád z prosy do veršů; vypravuje
na př. o synu marnotratném a vkládá tyto veršíky:
„Kam, kdy, jak chtěl, se probíhal,
a vesele se obíral
s koňmi, s chrty, s ruéniékami,
s věnci, s tanci, s kartitkami.
Teď pak chodě za sviněmi,
smrad, hlad, pláč, div neoněmí,
trpí, snáší, nebožátko,
to někdy slavné paňátko.“ (668).
Sloh svůj oživuje často řečnickými otázkami.
O znamenitém slohu svědčí na př. toto místo:
„Kdo může slovy stihnauti každodenní lidské usilování, péče,
fresunky, starosti, práce, kteréž o dosáhnutí živnosti, pohodlí, pokoje
a rozkošného bydla lidé vedau? Kdo řemesla, obchody, kupectva,
hokynářstva, praktyky a všecka šantroctva sečte, jimiž se Jidé živí?
Kdo skvostné krmě, lahůdky, jíchy a přípravy vyčte, jimiž svůj život
krmf? Kdo nové kroje každodenně vymyšlené, obojího pohlaví,
a k tomu i ženská zavíjení vypsati může? Který se řemeslník, buď
maudrý člověk najde, ať všem hrám, kratochvílem a rozpustilostem
lidským nynějším lusthauz vyměří a vystaví? Kdo postíhne všecky
