164
předky svými, a i S. Otci (co Židé proti Kristu Abrahamem) zastí-
rajfce ...“ Ctitelé pravdy boží jsou však povinni hájiti pravdy a
svědomí svého proti nim a utíkati se ke Kristu o pomoc, jenž, když
nedopustil, aby ho ukamenovali, chrániti bude také svých věrných.
„Potud jest původní, summovní i užitečná správa dnešního evange-
lium, kteréhož světlý výklad vztahuje se na artikul: O jizlivé svádě
zlobivých Židův s tichým a nevinným Pánem Kristem. Rozdílové
dva. První. Oč se ta sváda Fariseův s Pánem Kristem dála? Druhý:
Co my oté svádě k svému užitku náležitě smejšleti máme?“ O tom
pak dle oněch dvou „rozdílů“ obšírně vykládá na
str. 297—304. Na konei jest: „Modlitba k říkání, neb
píseň k spívání pfíhodná. Jako: ,Jestit psáno dávním rokem*,
etc. :
„Beránku Boží nevinný,
kterýž z světa snímáš viny,
Kriste, králi najmocnější !
My lid, tvá kaupě předrahá,
znaje tě, pravého Boha,
nemůžme se vydiviti,
že's ráčil v světě strpěti:
nepřátelská pomlauvání,
hanlivá zvošklivování
života najsvětějšího,
i pravdy učení svého . . .* atd.
(Zveršovaný obsah evangelického textu.)
Všecky písně z Postilly Zámrského vyšly o sobě
v Praze r. 1607: „Pisnó na evangeliaf.
Výklady Zámrského jsou velice živé a rázné. Účinnost slohu
podporují mnohá krásná česká přísloví a pořekadla. (Viz
Sborník hist. 1886, str. 81.) I cizí sentence snaží se Zámrský podati
jazykem českým, aby byly každému čtenáři srozumitelny. Na př.
„Jest zajisté světle pravdivé ono povědění latinské: Guo semel est
imbuta recens servabit odorem testa diu. To jest: Hrnec čím za nova
navfe, i z stfepin páchne ta vafe. (116). ) Libuje si, jak patrno,
v rýmování; všeliká úsloví, naučení, přirovnání, atd., i ci-
taty z klassických básníků podává rád v českých ver-
ších rýmovaných. Na př.: „Ó jak mnozí čistí, krásní, mladí,
7) Citaty jsou z vydání z r. 1592.
