142
je? Mnedle, kdyby ty měla šafářku a ona sama dobře jedla, pila,
a tvým dětem nedá-li, než aby hlad mfely, nechala, vetbala, hádaj,
bylo-lit by libo? Vim, Ze by se, jezénko, zbaufila. A toto vidauc
chudé, nuzné, nedati jim, netbati za né, neboZátka, ano to Kristovi
audové, jeho déti, hádaj, rozhnévá-li se na vás proto milf Buoh?*
(278°). „Oh, běda bude vám bohatým, ješto chudých ne rádi do svých
domův pauštíte! Ba, kdzit uzavfrati vSady, a jestli Zet tam kudy
vejde, anit se zbauří : ‚U, proč ste ho sem pustili, aby néco ukradl?*. . .*
(830"); ,... po hříchu, že vy málo na ty audy Kristovy dbáte. Kolik
ste již postaviv kaupili k zimě na chudé? A nebo velmi-li jim po-
máháte drvy neb jinú věcí k zimě? A neb postaráte-li se o nè, co
by méli jfsti?; když vy sami sedíte za stolem a máte co jísti, zpo-
menete-li na chudé?... Dáte, než jiným !“ (390).
R. radi, aby se almužna dávala též kněžím „chu-
dým, nuzným, kteříž věrně pracují o spasení lidské“.
(390%). „Ale o ty, ješto s vámi věrně pracují, málo vy se o ně sta-
ráte!... Dáte ne jednú trpéti nauzi kněžím dobrým a mohauce jim
pomoci...“ (390b).
Jinou almužnu RB. vidí v zapůjčení peněz bližnímu,
aby si z nouze pomohl: „Druhá almužna zevnitřní, tělesná :
vida nuzného, pomoci, dáti, zaloZiti, püjéiti, aby bliZnfho z nauze vy-
zdvihl. Ale my bychom půjčili; abychom lichvu vzali a hlúb jeden
druhého v nauzi vrazil ...“ (2529). Na jiuóin místé R. táZe se,
mají-li lidé lichvu za hřích? Nemají, a takto se vymlouvají: ,Urok£
jest to, komorní plat, darmo-liž mu pak mám puojčití?“ (2851),
Jiná almužna jest také „libá milému bohu a veliké odplaty,
ješto, kdež jest obec nuzná, chudá, a člověk zvěda, i pomůž jim, té
vší obci: jako ješto někdé shoří a lidé jim pomohau lesem, vozbi;
ono ješto cesty se zkazí, ješto toho obec užívá, a někdo dobrý opraví,
dá lesu, velmi se ta almužna líbí milému Bohu.“ (390°, 391%).
Při udílení almužny jest však třebaopatrnosti,
aby se ji nepodporovali ti, již toho nejsou hodni.
„A měli by lidé prohlédati k tomu, komu mají dáti almužnu, ne-
chtí-li z toho hrozného počtu vydati.“ (281%):
Mnozí lidé almužny nezasluhují: „Nynější chudí
budaut se tlauci po vsech žebříce a peněz jiným budau půjčovati.“ (28334).
„Uzříš, aniť (t. mnozí „chudí“) s pytli běhají: „Nemáme hrachu, nemáme se-
mence, slanin, krup!“; vše to vymluví, a traup silný bude“ (268°);
„... tito žáci, ještojedaucalmužnu, potomse zžení, nebudau
bez pomsty .. . Ba, řci jemu: „Však*s ty almužny požíval, hleď tomu dosti
