135
pod obojí (36%), jiní viní kněze, pravíce: „A my již pro jich kázání
žádných obchodův nemuožeme míti, ani nám kupeetví jdau ani uic
z jiných zemí !“ (90).
Na trzích páše se mnoho zlého: ,... mnoho zlého
bývá v trzích ..; jest velmi nebezpečná věc s trhem se obcho-
diti, neb skrze to lidé ke mnohému zlému přidrží se a přicházejí:
anoť mladé ženy budau se smýkati po trzích, po jarmarcích, a potom
po noclezích budau cizoložiti s cizími mužmi pravíce, že sau svoji,
jakoż oni toho mnoho umóji.* (75%).
R. kárá jmenovitě nespravedlivé míry a váhy: „Pohlediż
pak, mnedle, déje-li se ta spravedlnost v tomto lidu v měrách ? Nedolé;
prý: ,Puol pinty !‘, a lže, ano málo více než žejtlík. Nedospe... U váze
nedováží, nedoměří, zadrží, — kdo by to vymluvil! A zpřísahá, zvěruje,
zelże: ‚Na mau víru, na mau duši, samať tak mám, na mú víru,
přisahu Bohu, jinémuť bych nedala!“ — a lže. Však tento lid nic
jiného než lží se obchodí ... “ (253%),
Jevfsetonejvicenatrzich: „Bývá-li toho co v trhu?
Hledí-li jeden druhého zklamati, klade-li jeden druhému osidlo?: aniť
natáhnú, pčkné uhladí, vyčeší, zbílí, zbarví, aby se pčkné zdálo,
a chválí, že dobré jest, ano tak nebude. ,Ba, samaf za to nemdm,
na mau víru, že bych jinému nedala!“, — a lže, oklamá, přesáhne,
selZe, nedolé, uedováZí, nedoméif. A tito kupujíce téZ hledí oklamati ;
u pry: ,Zklamám jej!. A toho obojí za hřích nemají, než rovně jeden
druhého do pekla strká a pomáhá. Odře, oblaupí jeden druhého,
anic se za to nestydite ? A, ještě jim to chlúbau; prý: „Prodám své
jakž mohu“; u prý: ,Oklamám jej, jinému bych dvé to dáti musela“,
u prý: ,Oklamám jeho. Dal mi toto a toto, ano jedva za polovici
stojí.“ Ale aby oni jedni druhým z lásky prodali, nepřesáhli, než při
čemž mohau zuostati, to přijali? A tito, kdož kupují, také z lásky? ;
vida, Ze za to stojí, i řekl: ,„Dámť já jemu, aby také nepracoval
darmo 1‘? Ale onino, což mohau, to najdráž prodadí; a tito, což naj-
laciněji mohau, kaupí, žádné lásky nemajíc. A tak sobě obojí do
pekla pomáhají, neb oni pod přikrytím spravedlivosti pravý laupež,
zlodějství a faleš vedau. Nebo to jest spravedlivost, míra, loket, váha,
anit pod tau spravedlivostí natáhnú, nedoměří, nedováží? Tożt faleś
a laupeZ! Libra, lot, — spravedlivost?, anif opót nedovażi, zadrží
palcem, zatrhnó!? Oh, jaké oni to umějí velmi dobře! Opět pry: ,Daj
pintul“, volá. A to jest spravedlivost? A nedá málo víc než puol
pinty! A tak máš ve všech obchodích . .. * (880*—381*). Proto tedy
„třebať v týle oči míti, chceš-li zklamán nebýtil“ (128),
