132
byl. Aniť se v to trau, vyprošuji, i strach jest, že se sami sázejí na
najvyšší místo, ano jich Buoh posaditi nechtěl . . .* (333%).
Proto nemůže zkvétati duševní blaho pod-
danych, Pdni peéujice osvé dobré bydlo a jsouce
sami hříšní, nekárají a netrestají ovšem hříchů
svých poddanýchaslužebníkův:
„Tito páni, ješto svých poddacích nedbají vésti k dobrému, ale
pfepustí jim zlé činiti a nestavi toho, kostek, her, tancuov, opilstva,
jiných neřáduov: cožkoli toho dopustí a mohüe staviti, nedbají, ne-
chají, všichni takoví páni musí za to trpěti, jakoby sami učinili. Ale
říkají prý: ,Čiň každý na svuoj vrub, ját za nie neponesu!' . . ."
(199). „A, vy, páni, panoše, rytíři, (konšelé města), ješto byšte mohli
nejednau mnoho zlého sstaviti a nedbdte, zvite, kdef bude déle býti !
Jedto mohauce tim Bohu poslauZiti, nechdte, dopustite svým lidem
na svém zboZf nefáduov" (1979); ,... mnoho-li téch pánüv vite,
aby se vší pilností hleděli zlé rušiti? Ba ici: Kde větší neřádové
než u dvorův? Ano vše zlé svobodu má. Ano i páni sami zlí, ne-
řádní, dráči, laupežníci, cizoložníci, kostkáři. Nedím o všech. Takéť
jsau dobří páni mezi zlými, ale zlých hromada. Rkd nejednů, prý:
„Sjelo se mnoho dobrých lidí !*, ano bude hromada rufianův, cizo-
ložníkův, dráčův, zlodějův! Kterak pak ti mají, jsauc sami tací, jiné
od toho vésti? Ba, ti páni ne jednau slovem mohli by mnoho zlého
staviti, jedné rozkázati, — nedbají ani chtí. Jedné purkrabie“přikážiž :
„Ať na mém dvoře nepřísahají, ať v kostky nehrají, ať neřáduov
žádných není, lání a řečí zlých !* A rychtáři též přikazují: ‚Pod kopü
at toho není a tohoto, neb jest to proti Bohu!...“ Uzřel by, žeť by
méně zlostí bylo a nešlechetností . . . Ale prav to nynějším pánuom !
Uzříš, coť k tomu řkau. Posměch by měli z toho. To prý: ,To oni
by popi chtěli nám kláSteruov z mést nadélatil* . . . Onit za to maj,
że jest jim na to Buoh dal zboží, aby dobré bydlo měli, a já se
bojím, že mnozí za to nemají, by od Boha měli zboží, než prý: „Teď
mi otec odumřel a toto teta; a ted po bábě dostalo mi se! . . .*
(244°). „Kde jsau ti králi, knížata, kde ti páni, panoše, rytíři, (kde
konšelé, auředníci) (t. kteří by „své poddací k tomu drželi, aby každý
v svém stavu řádně stál“)? Ano poň není větší svobody hříchuov
nežli mezi těmi lidmi dvorskymi . . .* (322%; pod. 3894).
Protojest také málo věrných poddanýchaslu-
žebníkův: „Tak-liž vy činíte, služebníci a služebnice, že věrně
slauzfte a hledíte toho, abySte svych pánüv a pani nermitili nicimż,
