129
chceme-li uzdravení býti: musíme uposlechnüti a vše splniti, což nám
milý Buoh přikazuje. A toť jest proti těm lidem zlým, hanebným,
bludným, ješto nedrží o té svátosti oleje svatého, než kunštíky
a klindříky po sobě nechají (135°)... Druzí pak liknují se té svá-
tosti mnějíc, že spíše zemrau, ano jemu milý Buoh spíše polehčí,
bude-li k jeho dobrému.“ (136°). -—
Končíce úvahu o životě církevním v Čechách za doby Rokycanovy,
v níž uvedli jsme přísné a ma mmoze spravedlvé výtky Rokycanovy
tehdejšímu duchovenstvu, uznáváme slovy Tomkovými o ducho-
venstvu strany pod obojí, „že po jistou dobu konalo povín-
nosti svého úřadu horlivěji azachovalo mravnoukázeň
u větší míře než v obyčeji bylo při duchovenstvu předešlých časů;
bylo tak ještě za správy Rokycanovy a Václava Korandy
co administratorů.“ (Tomek, Děj. Prahy IX. str. 179.)
D) O stavech světských.
Rokycana podrobuje jednotlivé světské stavy ostré kritice. Jsou
to zejména slavy vyšší, mezi nimiž vládne hřích a špatný příklad:
U dvorův, mezi šlechtou, v kruzích vysokého úřednictva atd. rodí se
prý z nádhery a přepychu mnoho zlého; jest tu mnoho znamenitých
darův, hojnost jídla, pití atd., při tom však hromadí se veliké množ-
ství všelikých hříchův: „А, nastojte, co jest toho u dvorův, ješto těžko
dobré slovo z hrdla se postojí!“ (329%).
R. kárá radovánky a zábavy panstva, jmenovitě kolby
a tance (7% 232%); vytýká však též lidu, že se na zábavy panstva
rád chodí dívat: „А vy, jesto k tancuom, k kolbím běžíte se dívat!
Ó bídní lidé, že dva vzteklá Němce k sobě poběhneta, neb jiné trleky,
vám se dívati!“ (3%). Panstvo při svých zábavách podporuje rádo trubače,
pištce, bubeníky a hudce, kteří toho nezasluhují. (369°, 409").
O panské pomstychtivosti: Kristovo učení jest, „aby zlého
za zlé nenavracoval, ale dobré za zlé.“ Ale mezi „lidmi rytfiskymi"
kdyby „jeden druhému políček dal, hádaj, nastavil-li by druhého?
Byla by hanba! Řekli by: ,Nevérny blézen, nesmí se pomstiti! Ba
neřku o políček, ale o protivné slovo: ,Ba, hle, neodepfel jemu!
U, jakys babinec a pravý Zenkyl, dá na sobé jezditi!' Tak máš, že za
hanbu mají. Ba ještě, díš-li co, aby strpěl pro Buoh, ano prý: ‚Tu,
tu, strpím!? On mi křivdu učinil! Abych jemu toho tak nechal? Ne-
muož to byti!*...* (136°).
O pýše panské na hradech: „... A pak na těch hradích,
tut pak konce není té pajše, a kdo jest jim pravdu mluvó? .. .* (100%.
