105
jich spasení, a oni budau hleděti, aby jej v něčem popadli a obžalo-
vali. Ba, o hrdlo by rádi mnohokrát také připravili, kudy by jediné
mohli. A toto mnoho bývá, žeť jediné kázání druzí proto poslouchají,
aby kněze v něčem popadli. A to jest povaha těch lidí zlých,
jimiž ddbel k tomu hybd a popauzi . .. .; a jednef se knézi udá tak co
říci, anť tak druhdy nemíní: a oniť i hned hledí uloviti. A, dáblovi lidé !
Priéinft, neboj se, tikrát více . . . 1* (972). R: uvádísmutny pfíklad
takového jednénf: „Jako to bývalo za M. Jana Husi svaté paměti,
že s Malé Strany posílali, aby po něm psali, a hledíce, zda by jej mohli v čem
polapiti a obZalovati. A Mistr Jan Hus říkal, když takového co
kazal: ,Napiś to, Sysle, napi$ to, Poláku, a hledte, abyste právé psalil'
Takt se jest dálo i jesté se děje, že kněz dobrým úmyslem bude
kázati, a onit hledí zle obrätiti“. (330°). Ani kletby nejsou
platny, ani veřejné jmenování hříšníků na kázání:
„Ale mnedle nyní, když by kněz někoho několikrát trestal, a on ne-
chtěl polepšiti, a kněz vynesl naň (t. kletbu), hádaj, měl-li by co proto
kněz činiti? Ale by se zbauřili: „A, a, zpověd pronáší, a, takový pop
nešťastný !“ Kdyby koho na kázání jmenoval pro neřády, hádaj, vztěka-
la-li by se bídná, hanebná duše!? ,A, a, haní dobré pány, nečistý popl
Ba, psuom by povrhli....“ (811°). Jini sejdouce se naříkali by:
„О, milá kmošičko, líto mi tebe! Nešťastní popi krvautní, co oni mají
dobré lidi hančti?“ Jako já jednu chvíli v puosté byl jsem provolal
nějaké kmotry. Ó co jest bylo nesnáze, psoty, bídy, všemohaucí
Boże !* (3225).
Ale vina této nevášnosti nespočívá jen na lidu, ale také na
kněžích samých, neboť mnozí kněží nejsou učiteli, rádci a vycho-
vateli lidu, ale utonuli právé tak jako ostatní lid v přívalu hříchů,
libujíce si ve věcech pozemských a nedbajíce úřadu Bohem jim
svěřeného. I není divu, že lid mravně neprospívá,
když vidí, že kněží nepředcházejí dobrým pří-
kladem. HE. vidí, že společnost skládající se ze špatných kněží jest
špatným vzorem křesťanského života, a že také úpadek lidu plyne
zwlastć z úpadku kněžstva.") BR. často o tom vykládal a kázal,
jak uvidímena dokladech z postilly,ajakto dosvědčují
bratří čeští. Na př. bratr Jafet podává v Hlase strážného výňatek
z kázání, které měl R. r. 1441 ua sněmě u Hory: „Ó kněží, kterak
vy zle stojíte bez řádu a kázně! . . .*%); v 5. psani bratii R-ovi
r. 1463: „Jakož's i ty, mistře, k témuž vykládal z zjevení knih a na
©) Srovnej ČČM. 1884, str. 38.—89.
91) Viz COM. 1884, str. 44.—15.
