102
manželství svátost. A mní von, když již sobě ženu pojme, aby mohl
s nf svû vuoli míti a poZívati jf, kdyZ váéí. ,L, pry, ,v8ak's pak m4,
a proto jsem té pojall', — kdyz jemu bfídnfku nechce svoliti. Budeś-li
ty pak dábluo i s nf, ha!? A, nebozí manželé, jak jste nebezpeční
svými dušemi, a nechtí slyšeti! Opět ti, ješto svátkuov nezachovávají.
Bartoloměje dřeli, Vavřince pekli, Janovi hlavu sraubili, Petra na
kříži voběsili, a ty pak na ty dni tak hanebné télu povoliti! Ah
v pátek, nastojte! Tvuoj Pan na kfiżi rozpat,... a ty, co &inf§? Opét,
kdy téhotna, nenechés ji. ,A% pry, ,nesvoliś-li mi, puojdut k jiné!“
Kdoz tak di kolivék, jiz jest cizoloznik ... ... A opét, kdyZ je ne-
mocna, a ty j{ nenechd$, béda bude! ...“ (52°).
O cizoložství: „Nebohé cizoložnice a cizoložníci! A, nastojte,
nastojte, běda vám! Nebudete-li se těžce káti, jak vy těžkau mauku
na věky trpéti budete! atd....“ (18%. „Ten hřích (cizoložství)
tak se jest náramně rozmohl nyní, že se mnohé zdají poctivé osoby
ženského pohlaví i mužského, a mní, že toho na ně nevédí*. (2945)
Hříšný anečistýživot manželů jest často příčinou.
že se rodí špatné, na mnoze nezdravé děti: „Potom když,
jest těhotná a požívá jí, bývá, že dítě bude blykavé, nemocné,
struplavé, prašivé, chromé. Ano božec lámá, ano jako by na nože
bral. ‚I‘, prý, „tak mám zlé dítě, že s ním nemohu celau noc hlavy
poloziti I* I milá, buďte dobře živi, buďte sebe prázdni, když ona
počne, až i odchová, takť by byly jako sluší děti. Ale takto daří
se vám . . . Tak praví (lidé), že kdyby se tehdáž dítě počalo, když
se tak neřádně manželé scházejí, že to dítě potom nebo bude malo-
mocné, nebo padaucí nemoc bude mívati, a druhdy se přihodí, že i po-
tvoru urodí. Jako se to bylo stalo v uosadé Svatohavelské, Ze jedna
žena byla nedvědě urodila“. (525-534, „Ah, manželé, manželé, byšte vy
byli dobře živi, zajisté žeť by vám milý Buoh dával dobré déti, a Zet
by vám milý Buoh skrze ně mnoho dobrého dával!.... Ale vy
jacíž ste sami, takéžť vám buoh děti dává, že bývají trléci jacís ne-
fádní*. (416°).
Z jinych hríchü v manZelství R. kárá pychu, mar-
nivost a lakomství.
Pýcha a marnivost: „A díš-li co (t. proti pýše), u prý:
... Inusímt já svému muzi k libosti choditi! Bycht já chodila tak,
váakt by s jinymi dobre byl!', že těch výmluv najdeš velikú věc...
(53P). „Mnedle, vy ženy, bývá-li to do vás, že jedneť jedna na druhé
co uhledá, hned: „Milý muži, kup mi také! Onano má pás krásný
neb jinü věc, a já nemám! Což pak mám býti ze všech najhube-
