94
cího!“ (56°). ,Ah, bfdnf lidé, bléznivi, nic nerozuméjfce a vždy
klindříky, otázky činí jakés bláznivé !“ (414°). I varuje tedy R, lid
slovy: „Pro milého Boha, nechte těch všetečností, nesahajte
tu, kde nemâte sahati, vSakt jest víra naše křesťanská nad veškerý
rozum lidský!“ (57%). „Radímť vám takovým, nechte toho, cožť vám
není potřebné k spasení, aniž se ptajte po tom! Neb mnohokrát ti,
jesto chtf mnoho védéti, mnoho hávati, potom rádi v lecjakés bludy
upadají“. (1674).
Lid neprospívaje v dobrém, nemůže býti účasten
milosti Boží: „Tento lid, ješto nedbá v dobrém prospivati, znamení
tu jest, že tu milosti Boží není.“ (41°). „Tento lid, ješto se zase
v hříchy navracuje, ješto zpovídavše se jich, oplakavše je, slíbivše
nehřešiti, atoho kusa neplní, — jisté znamení, že v nich milosti Boží
není.“ (168%), Není snahy po dosažení milosti Boží; této lze
dosáhnouti bohabojným životem, ale ne, jak „mnohým se zdá, že jí
snad nabudau kumštíky, žerty vedauc, veselu býti, jísti, spáti dobře,
vše, jakoby kuol nepohořal“. (444). — [R. zmiňuje se takéotitulu
„Boží milosti“ slovy: „Pomniž to, Ze nejedni nazývají se jmény
krásnými, ono Jan Boží milosti biskup Pražský, ono císař, král, kníže,
vše Boží milosti. A když pak bude den saudný, že se Buoh ke mnohým
nepřizná, byť by to bylo z jeho líbezné vůle, jestli že si se kudy v to
vetřel a neb všel jinudy, než vedlé vuole Boží libezné.“ (3742).]
Lid nevzbuzuje a nemá ří božských cností: „... v lidech
jest véra mrtvá, láska falešná a ošemetná, a naděje bez użitka. A protož
těch ctností lidé nevedau v pravdě, ale ve lži. Neb po hříchu tak
sau již lidé zkaženi a poškvrnčni, že mnohé věci, které sau pravé,
ty mají za klam a nebo za lež, a mnohé lži vedau a neb mají za
pravdu.“ (210b).
Lid není prý účasten milosti Ducha svatého: „Milí,
když vy toho nemáte (t.j. Ducha sv.), velmi-li po tom taużite,
velmi-li se vo to staráte, velmi-li sobě o to stesknete, mnedle,
abyšte toho mohli nabýti? Nic kusa. Leda bylo když on odtlamá ty
páteře, což jemu uložil kněz na zpovědi, jižťí jest všeho dosti, veď,
a mni, že velmi dobře stoji“. (195%). ,Byvd-li to kdy do nás, že
počneme i do nás uložíme dobře živi býti, a vždy zase v hříchy pa-
dáme? Strach, že Ducha svatého nemáme a nic sobě o to nepo-
styskäme.“ (206°), —
O úctě k Matce Boší. — R. rozeznává dvojí druh lidí,
„ježto těžkým hříchem hřeší anectí Panny Marie:
Jedni, ješto tu čest na ni zkládají, kteráž sluší na
