87
svatú...am tak by byla neděle právě svěcena“ (43b). Ale to se
neděje. Mnozí lidé vůbec nesvětí neděle a svátků, čímž se prohře-
šují proti třetímu přikázání Božímu: „Nu, třetí přikázání
Boží, slyšíte-li a zachováte-li je v skutku? Pomní, aby den svátečný
světil! Světíte-li? Ano, slibuj! Jedau na jarmarky, na posvícení,
na roky, a žádný u nich to hřích není, aniž oni věří, ani za hřích
mají. Prav jim co chceš, oniť jinak neučiní. Oni za to mají, že, když
nechají díla tělesného, že jsau již ten den právě světili, a puojdau do
krčmy, ožerau se, rozpustilosti vedau, řeči oplzlé mluví, že se jim
dábel zasméje, ono na tülaéky, ono onam." (181). Nikdy se ne-
dopouštějí lidé tolika hříchův, jako v neděli a ve svá-
tek: „Nikdy se tolik neřádův neděje jiné dni jako v neděli svatú“
(197), „jeśto všední den toho neučiní polovici.“ (331b). Místo aby
se lid ve dnech Bohu zasvěcených obíral Bohem a roz-
pominal se na jeho dobrodiní, hřeší: „...i nemůžete se
obírati vážně ten den s dobrodinstvími Božími. Hádaj, obracujete-li
svátek v hřích? Ješto jiné dni tolik hříchuov nebudau páchati jako
v svátky. A svátky v hřích obraceti, jest se rúhati milému Bohu. Tak
se nyní děje po hříchu o těch svátcích, ješto ďáblové posmívají se
našim svátkóm.“ (321%). Jakých hříchů dopouští selidosvát-
cích? „Díla tělesného ovšem nechá,“ ale za to „taulá se, ožíře se, na
hody, na posvícení, na radovánky, na roky jede.. .“ (21), „do krčmy
dau, na posviceni, na tûlatky, ... jedau formané, páni, panoše,
vše, a nic sobě za hřích toho neváží“ (175*); ,opilskva, obzerstva, hry,
tance, rozpustilosti, na fady dávánfí, rufianstva plno* (1975); „svátek
když přijde, raději se potaulime, a nebo nestateëné budem blentovati,
nežli bychom se vážně povobírali s milým Bohem“ (309b). „zpijí se,
zzerau se,'rozpustilosti vedau ...", (331%) — takové hříchy R. často
vytýká. —
Zvláště horlí proti posvícení, poněvadž o posvícení oddá-
vají se lidé více než kdy jindy obZerství a jinym nepravostem (43*,
175°, 197" atd.); na doklad toho uvádím (z kázání Rokycanova „na
hod posvěcení“): „... takéť ďábel má svá posvěcení, ješto jeho údové
obracují ta posvěcení v hříchy. Proto jedau a jdau na ně, aby roz-
pustilosti vedli, obżerstva, tance, freje, neřády ; aniť by sebe nejednü
neuzřeli, a tuť se sejdau, tu zlá utrhání, dievky s pacholky, zhlédání
oplzlá, smilná, z toho zlá myšlení, hnutí neřádná, tot jsau ďáblova
posvěcení. Ješto neřku, by se posvětili, ale ohavně se poskvrni. Toť
vám pravím: Kdo jste byvali na téch posvíceních, tfebat se káti . . .!^
(383°).
