84
Půst jest „znamení dosti činění za hříchy“ (40*), a každý, „komuž
jest jedenmecítma let minulo, má se postiti a k tomu jest za-
vázán, lečby příčina hodná byla“. (84%). Církev proto „ustavila tento
čas svatý, že se častěji mají modliti ono nešpory, kumplety, Salve
regina a jiné“. (84%). Ale lidé se postí, „jakž jim libo“ (43%),
často jen na oko (94), nebo tím způsobem, že se najedí jídel
nemasitých dosyta, místo aby „zlačněli“: ,ProtoZ ti lidé, je&to
ono fedkev ráno jedí, ono lektvaf veéer, ono topenice, nenit to pravy
puost* (95%); zvlaśtć o postní neděli se tak děje: „Ba nyní toho
mnoho jest v postě. Když neděle přijde, uzříš, žeť se nepostí, anoť
celý den jedí ono pučálku, navaru jablka, ono i ono, a mní, že má tak
býti“. (98b).
A tak vůbec není vážnosti, lásky, ani vděčnosti
k Bohu; o tom se R. všeobecně zmiňuje. Podáme některé doklady.
Není vážnosti k Bohu. R. stěžuje si, že „lid tělesný, hovadný ...
nic se neumí... vážněji á snažněji povobírati s svým milým Bohem
a s jeho dobrodinstvím“ (2%); „ba neřku nejednú jsme sviní pilnější
než Boha, že pro svině jej druhdy opustíme“ (5%); a jako my se máme
k Bohu; tak i on často se chová k nám, „my po hříchu vlažně, syrově,
lenivě, nedbale, rovně jako spiec. A on také ne jednau má se k nám,
jako by spal, jímž tajmž“. (168%). Podobně mluví В. o nevážnosti
К Bohu na str. 2662, 2675, 322% atd.
Není lásky k Bohu. Nic není, co by lid obmékéilo,
„aby byl ohbit a povolen svému Bohu“. (203%). Jiní zase
příliš na Boha spoléhají, hřešíce „jednú na milosrdenství Boží,
... JeSto fikaji: ,Však jest milostivý, odpustíť nám to,“ a druhé na
smrt jeho, říkajíc: „Všakť jest za kozy neumfel, ale za nas!* A mluvice
tak, žádného sobč hfíchu z toho nečiní.“ (43926— 433»).
Není vděčnosti k Bohu. Lidé „neumějí vážiti dobrodinství
bozích* (199^; 815°, 410^ atd.), nejsou za neskonalá dobrodiní Bohu
vděční: „Oni mnějí, že jim to vše samo přichází a že toho od Boha
nemají^. (315^). ,Práv tento lid má se jako osel neb kuoň neb jiné
hovado. Když jemu pán jeho jísti dá, nicť jemu mrcha nepodčkuje.
Též tento lid svému Bohu“. (190%. Podobnč na str. 410%: „Opuštčný
lid od Boha nic neumějí vážiti dobrodinství Božích, než pravá telata,
kráva neb vuol neb hovado: když jemu jísti dadí, nic neumí vážiti
toho, ani děkuje. Též právě tento lid.“
Příležitost k vděčnosti naskytá se každodenněpři
klekání, ale lid toho nedbá: „... ano toho u vás není, když
