35
Příklad, jak by byli „nynější preláti rádi, aby ni
žádný písma člověk světský neuměl“: „I slysal sem od vér-
ného dobré paměti, od Nikoláše, jenž slul Faulfiš. že, když jest
byl v Englantu, poznal jest jednoho kuchaře, s nímž jest stál na
ztrav6; že když biskup tázal bo, proč by četl pismo englicky proti
jeho zápovédi?, a on bránil sé písmem, tehdy řekl jemu biskup:
Vieš-li, s kým mluvíš? Odpověděl, že s biskupem člověkem. A biskup
die jemu: | smies ty, biedný laiče, se mnú z písma mluviti? A on jemu
odpověděl: Já viem, že ty nejsi véččí než Kristus, a mám za lo v na-
ději, že já nejsem borší nežli dábel; a poňavadž milostivý Kristus
liże jest slySal písmo od dábla, i proč by ty neslyšal, jsa menší než
Kristus, ote mne, člověka? A biskup rozhněvav sé, nechtěl s ním
mluviti, tak že kuchař přemobl písmem biskupa jako Kristus dáblav.
(94—95). Kněží jsou proti verným křesťanům, kteří no-
souhlasís jejichkázáním. Tak stalosena př. v Pražském
kostele na bradě, že žákovstvo a kněží věrné křesťany, kteří je
napomínal, aby na kázání nelhali, bili a poliékovali a ,v obecnivi
zékovské* pak mrskali; podobne einili mui$i u Matky Boží
Sněžnéavjiných klášterech. (124). Husuvádítéž příklad,
jak falešní proroci, „kohož chopie, an Kristovu pravdu
upftiemo vyznává, toho kInüá, pohonie, vypoviedajf, hrd-
luji i mutie i Zalafují i mrtvie": ,JakoZ sü nynie v Moravé
oficiál a jiní věrného člověka hladem umořili, a knězi Martinovi,
kazateli, nohy uhnojili; a co sé stalo lóni v Prazé, i nenie sč děje
nad těmi, kteříž pravdu vedú, jest známo mnohým lidem“. (9). Za
doklad, jak často se křivěvykládá písmosv., Hus uvádí
spor „černých mnichů“ s „bosáky“: onino z feti sv. Jana Kit. :
„Nejsem hoden, abych rozvázal řemen obuvi jeho“, „dovodie, že
Kristus chodil v třěvích jako oni ...; a bosáci zasě proti nim iku,
že Kristus bos chodil jako oni, neb by jinak na hodech Maria
Magdaléna nemohla jemu noh slzami mýti“. Důvody oba jsou ne-
platny, poněvadž vykládají se v nich slova ta doslovně, kdežto jest
třeba jim rozuměti obrazně, neboť Kristus „v mysli byl obut od žá-
dosti zbožie časného, a ráčil-li jest, tehdy někdy chodil v obuvi
a nékdy bos“, (22— 23).
Na jednom místě Hus zmiňuje se téZ o papezici Johanné:
„ - - . Jedna žena byla jest papežem dvě létě a tří měsiece, jenž jest
byla rodem z Mohuče a slula Agnes, a když papežila, tehdy slula
Johannes; a pak jedúc od svatého Petra do Latránu, i porodila dietě.
Čert ji na papežovo miesto a jejie frejéř vsadil, že byla učená, a pán
