97
Přirovnání, na př.: „Ten, ktož chvály v světě sobě hledá,
jest podoben tomu, který by chtěl uhoniti stien préd sebá, a kázati
mu, aby napféd šel přěd ním proti slunci, a tomu, který by chtěl na
vodě hory veliké prépláti . ..** (121). ,KterfZ sé v hřiešiech nezasta-
raji, . . . brzo mohń z hfiechóv vstáti; ale ktefíZ se zastarajf, nebrzy:
jakož i drevo zavilé staré nebrzy sé napraví, a hovado zastaralé ne-
brzy sé co naučí jako mladé.“ (359) atd.
Sloh Husüv v postille jest celkem vážný a důstojný,
málokdy zab(há do drastiénosti, jako na pf.: ,,NeboZátka . . .
mnie, by bylo s bohem jako s kramáfkü, u nieZ propije v počet
i zaplatí, a potom na jiný dluh pie opilec; též že by, povědúce
knězi a spějíce páteřóv několiko, że by již toho byli prázdni, a opět
též aby zasě hřěšili.“ (106) a j. Místy obdivujeme se slohu v pravdé
řečnickému, na př.: „Milostivý spasiteli ! zde (t. na tomto světě) nechť
klnń, necht honie, pudie i tepi, zde (t. o soudnóm dni) ty bij, zde sekaj!
Jedné v ten den zlofeGenst ie nevydávaj na m6 hfieśneho i na jiné,
kteříž sú tvoji synové vyvolení, ale daj poZehnánie Fka: Podte, poże-
hnaní, v mé královstvie! Amen.“ (205). Co čteme pak na str. 98. až
99., jest přímo dramaticky silné: „Nenie dobré vzieti chléb sy-
novský ... a vrci psöm‘..... Ó tvrdá odpovědi! 6 meči ostry
slova! ó ráno těžká od Pána nebožičcě dána! Prvé ona k němu přišla
do domu a on pród ní odšel; ona po něm běží, a on piéd ní utiekd;
ona po něm křičí a on mlčí; za ni učedlníci prosie, a on odpoviedá;
a již zemdlelá, ana u noh leží, řkúci ; Pane, pomoz mi!, kakť ji těší?
že mezi psy ji pokládá, řka: Nenie dobré vzieti chleba synóm a dáti
psóm! Ó dobroto lékare, kde jsi nynie? Tak ukrutně raněné sč do-
tyká$! Tak rány jejie tlaéf$! Psem neboZiéku nazyvás, váak k züfalství
ji vedeš! Odpovie milý Kristus: Nenie tak, jako dieš! nechť já po-
púziem jie, ať by volala; táhnu ji po sobě, aby neodpadla; držím ji,
aby jsúc pohančna nepadla, dámť jí odtuchu, ať by nezüfala. Jáé ii
naučím, žeť die: Ovšem, Pane! však také štěňátka jedie drobty, kteříž
padají s stolu pánóv jich“ (98—99).
(O slohu Husově v. též Evang. Cirkevnik, 1890, str. 232.)
Postilla Husova mátéž značnoucenu kulturně
historickou. Jeví se v nf obraz tehdejší doby. Hus
staraje se o nápravu mravního života, kárá v ní bezohledně
neřesti své doby. Podobně jako Wiclif staví proti
církvi pravé církev Antikristovu. Antikrista nazývá
„drakem“, jehož „hrózú a chytrostí lidé odpadnú od nebeských věcí“
(9). Písmo sy. jest základ, na némž možno se brániti
Jubilejních spisů č. XII. 3
