224 Č. 332—338: 3—4. července 14837.
Najnepřemožený“ římský ciesafi a pane, pane mój milostivý! Službu svú vzka-
zuji Vašie velebnosti jakožto pánu mému milostivému. A tak jakož mi VM* psala
jest, ať bych své lidi k Syonu poslal, jakoż mi VM' prvć psala a při Chvalovi?
skázala etc. tomut sem srozumël. Raë VM* védéti, Ze je Chval ještě s Prahy od
suchych dnóv? ke mnó nepiijezdil a také mi prvé VM“ nigdy neobeslala krom tiemto
listem, kterýž mi jakožto dnes dán. Protož, milostivý pane, rač věděti, žeť není velmi
mnoho mám činiti svémi dlužníky, ježto mi s nimi velmi češko*“ jest; také se“ bych
měl o Přibenice konec mieti, a žeť by mě měly k boření stúpeny býti“ tuť musím
mnoho svých lidí k tomu boření mieti, abych opatřen v tom byl a škod se varoval.
Také Smileck se proti mně búří a mém chudým lidem škoditi miení, na které od
TM“ řádné zápisy mám;* také Zmrzlík béře mém chudým lidem, které k Zviekovu
držím a za své dědictvie vaším kázáním a pro vaše dobré v svü moc pievedl**
A ját sem toho bohdá proti VM" nigdy nezaslüZil, by VM* komu na tom zboží co
mél zapsati, kteréZ prvé od VM zapsáno a iádné listy na to mám. Pies to pfese
všecko chciť se rád k tomu přičiniti, což najspieš budu moci beze lsti. A paklit bych
vždy tomu není beze lsti nic nemohl učiniti; věřímť VM“ jakožto pánu mému
milostivému, Ze mi VM: za zlé jmieti nebude. Neb VM* dobíe vie, Zet sem tyto léta
mnoho pro VM“ stratil a vZdy vedle VM stal jakožto věrný služebník váš a bohdá
do té smrti státi miením. ProtoZ, milostivy pane, raé6 VM* Smilkovi a Sbynkovi?
psáti, aby se mnü nezacházeli a toho v dobré miefe nechali státi, aZ bych sam
k VM“ přijel. Nebť bych byl rád k VM“ tyto minulé suché dny přijel, tohoť sem
pro svú nemoc“ učiniti nemohl; než již sem se něco málo podhojil, že bohdä
k VM“ jeti budu moci. A což mi VM: dále rozkáže, v tomť chci snažnost svů učiniti
jakožto pánu mému milostivému. Dán v Crumlově fer. IIII. post Petri et Pauli,
anno ete. XXXVIT'.
333. Na Hradišti [hory Tábora], 4. července 1437.
Kněz Bedřich ze Strážnice a obec města Hradiště Tábora se zavazují Oldri-
chovi a Jindřichovi z Rožmberka, že neosadí hradů a městečka Přibenic a že za-
chovají věčný mír.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 389 c, or. perg. -— Tamže je koncept stejného znění s těmito
svědky: Hynek Krušina z Lichtenburka, Mikuláš z Landštejna a z Borotína, Jan ml. z Ústí, Pribík
a) tak or. b) „těžko“. c) tak or. d) na okraji listu u této věty připsáno Veliký
Svynék (Zbynék?).
1) viz výše č. 330. 2) Chval z Chmelného. 3) ve dnech 22—25. května. 4) viz úmluvu
Oldařichovu s Táborskými z 3. června 1437 (výše č. 324). 5) viz č. 325 a d. 6) srv. č. 307, pozn.
5 a 6, dále č. 319, 321. 7) snad totožný se Zmrzlíkem? Srv. výše pozn. d), dále srv. stížnost
Oldřichovu na „Zbyňka“ v listu Táborským z 26. dubna 1438 v AC. III, 13 č. 15. 8) srv. výše
v č. 331.
