126 Ć 186—187: 30. července 1431.
přičinil a sebú hýbal, abychom z toho zlého mohli vysvobození býti. Protož od tebe
žádáme, snažně napomínáme i prosíme, aby církvi svaté k utěšení, té zemi ku po-
koji a k vysvobození všech věrných osviecenému Fridrichovi, ujci našemu, markrabí
branburskému, houptmanu našemu najvyššiemu, který od nás plnú moc má, jakoż
bychom sami byli, pomocen i raden byl. A měl-li by s nepřáteli které příměří neb
úmluvy, aby ty inhed odpověděl a na ně sáhl a škodil, jakož věříme; neb cele
ufáme, bude-li všady tak na ně saháno, že jim bohdá konec bude. A na tom také
vSemu krestanstvie i nám tak poslúžíš, ježto vším dobrým chceme zpomenáüti. Neb
jakž by sě to nestalo, tak bychom i my i vy mohli domněni býti, že k těm věcem
činiti nechcme; ježto by dobré nebylo. A též sme všem jiným pánóm, rytieřóm
i panošiem s našie strany psali a přikázali, aby též proti nepřátelóm učinili.
Dán v Normberce v pondělí před s. Petrem v okovách, lett království našich
uherského etc. v XLV, římského v XXI. a českého ve dvanáctém létě.
Ad mandatum d. regis
Caspar Slik.
Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg,
fideli nostro dilecto.
Pečeť odpadla.
187. V Norimberce, 30. července 1481.
Král Zikmunda Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za zprávy o Husitech, proti
nímž markrabě braniborský táhne s velkou mocí; žádá za další zprávy o Táborech.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 309, or. pap.
AČ. I, 38 č. 38. — Palacký, UB. II, 232 č. 758b (reg). — RI. XI, 8771.
Zigmund, z božie milosti římský král, vždy rozmnožitel říše a uherský, český
etc. král.
Urozený věrný milý! Tvému listu/ nám v sobotu pfinesenému, v némZ nám
píšeš o položení nepřátel, že jsúů sě obrátili a roztrhli“ etc., tomu sme dobře srozu-
měli a jsme toho velmi vděčni, že nám takové běhy vzkazuješ. A věz, že sme ty
noviny také od jiných zvěděli, že nepřátelé zasě postúpili a tak sme jich tobě dále
podali. A ten kus o teidinky, ten sme ihned markrabí bramburskému psali a list
tvój jemu poslali, aby s6 po tom umél riehtovati; a ufáme, Ze s6 neda podtrhniti.
A dále dáváme věděti, že ujec náš, markrabě svrchupsany, lidu dobrého jiezdného
i pěšieho, pušek a jiné přípravy vojenské má dosti, a vždy jemu lidu přibývá.
A dnes bohdá má přes les trhnüti? Ze nepfátelóm jest silen a Ze na poli proti všem
1) List ten se nezachoval. 2) viz Palacký, Děj. III. 2, 376 a d. 3) srv. předcház. list.
