Č. 127: 23. října 1426. 85
127. V Budíně, 23. října 1426.
Král Zikmunda Oldřichovi z Rožmberka: zakazuje mu příměří s nepřáteli
a napomind ho, aby se smluvil s jinými pány jeho strany ke vzájemné pomoci
proti nepřátelům.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 276, or. pap.
AČ. I, 27 č. 29. — Palacký, UB. I, 476 6. 421 (reg.). — RI. XI, 6793.
Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský,
český etc. král.
Urozený věrný milý! Divíme sě tomu, že jsi nám od té doby, jakož jsi nás
odjel,* žádných novin z Čech nepsal ani vzkázal: než mníme, byť co dobrého bylo,
že by svým vzkázáním nezmeškal. Také věz, že mnohá pomlúvánie? máme od
papežovy moci i od jiných duchovních a svědských lidí o to, že ty příměřie máš
S nepfáteli? praviece, Ze sme my toho tobé povolili, a jiní tiem mají napořád hubeni
býti; a také že tvými lidmi sé nepiátelé posilují a je na pomoc berü, kam sé jim
líbí. A tak s těmi běhy všickni na sč konečné záhuby čekáte; a jakž sobě nebudete
pomáhati a sě spolu s jinými pány, rytieři a panošemi našie strany za jeden člověk
neustanovíte, abyste sě bránili a sě tak těm nevěrným nedali hrdlovati, že všichni
napořád zahubeni budete. Protož věz, že my v tom déle nechcem státi, aby tiem
vycházel, že naším povolením příměřie máš, neb sé nám to viece nehodí. Než to
by sé nàm zdálo, aby sé se pány, rytiefi, panoSemi a jinymi na8ie strany smluvil
a sobě jednostajně pomáhali a svým lidem aby nedal nepřátelóm platóv platiti ani
s nimi chodili hubiti dobrých křesťanóv, a tiem aby sě očistil z takého křiku
a z narčenie; neb bychom my tebe jinak nemohli vymlúvati. Neb to každý dobrý
móže znamenati, že na to konečné jdú, aby tě s jinými pány konečně mohli vy-
pleti; a vidomě na to patříte, že jednoho po druhém hubie. Protož pro buoh, vez-
měte sobě to v rozum a zjednajte sě někak, abyste sobě statečně pomáhali a tak
hanebně nebyli od těch chlapóv svého odlúčeni.“ A což my móžem k tomu pomoci,
to chcem rádi učiniti. Dán v Budíně v středu po hodu jedenácte tisic déviciech,
královstvie našich uherského etc. v XL, římského v XVII. a českého v sedmém létě.
Ad mandatum d. regis,
Michael prepositus Boleslaviensis.
Na rubu: Nobili Ulrico de Rozemberg
fideli nostro dilecto.
Přitištěna krytá pečeť.
1) O pobytu Oldřichově u krále v Uhrách není jiných zpráv; pouze od Windecka (Eberhart
Windeckes Denkwürdigkeiten zur Geschichte des Zeitalters Kaiser Sigmunds, vyd. Altmann, str. 206)
se dovídáme, že Oldřich byl poslán Zikmundem v době obležení Břeclavě do Čech ve věci jednání
s Pražany. Srv. Palacký, Děj. III. 2, 266. 2) srv. výše č. 123. 3) srv. v listu na příměří
s Táborskými a Píseckými z 11. listop. t. r. (níže č. 128 pozn. 8) a Tomek, Děj. Prahy IV?, 344.
4) srv. Palacký, Děj. III. 2, 252 a a. o výbojích husitských vojsk v r. 1426.
