82 Ć. 122—123: 30. ledna—9. února 1426.
122. 30. ledna 1426.
Oldrich z Roëmberka proddvd plat 20 kop grošů, totiž: ve vsi Nemnenicich 13 kop
8 gr. (a k tomu přidává „dvě zemi pusté“) a v Bukovci 7 kop bez 8 gr. na svých
lidech N. atd. se vším, což k tomu platu přísluší, i se vším právem a panstvím,
jakož sám držel, kromě „což jest farářovo“, za 200 kop grošů N. atd. měšťanům
z Nové Plzně a dědicům jejich, kteréžto peníze N. atd. dali mu hotově. Ležení
nejmenovaných rukojmí v Nové Plzni nebo Horšovském Týně. — Dán l. 1426 tu
středu před Hromnicemi.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: rukopis A No. 18, fol. 347—348, formulář 15. století.
123. V Bratislavě, 9. února 1426.
Král Zikmund Oldřichovi z Rožmberka: schvaluje jeho jednání s Táborskými,
Píseckými a j. a Pražany; omlouvá se, že nevyřídil dosud jeho věci ve Vratislavi;
schvaluje jeho zápis s krajem Plzeňským a ujišťuje ho, že nevěří divným řečem
o něm.
TFebori, Schwarzenb. archiv: Hist. 274, or. pap.
AC. I, 25 6. 7. — Palacký, UB. I, 430 č. 362 (reg). — RI. XI, 6500.
Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský,
český etc. král.
Urozený věrný milý! Tvým jsme listóm,' které jsi nám nynie poslal, dobře
srozoměli; a zvláště že jsi Tábory k sobě na Chúsník zavolal a s nimi mluvil a na
nich prozveděl a tak svú snažnost učinil, zda by byl mohl co dobrého zjednati.
A Ze jsü příměří na tobě požádali a že jsi jim toho povoliti nechtěl, toho jsme
velmi od tebe vděčni. A kterak jsi s druhými městy, s Pieseckými a s jinými
městy, kteráž sě jich nádrží, také mluvil a že jsú na to pěknú odpověď dali, pravíc,
že by k tomu chtěli rádi jíti; by jedno hrdly svými bezpečni před námi byli ete.,
však sám vieš, že jsme to dávno jim podávali, co jsú proti nám učinili, že jim to
milostivě rádi chcem odpustiti a to jim tak zaručiti a zajistiti kurfursty a jinými
okolními křesťanskými kniežaty, neb kterak by to najlépe a najpoctivějie mohlo
vymyšleno býti, že mají úplně před námi bezpečni býti a že jim toho nikdy zlým
nechcem zpomenuti; a toho je ješče naším jménem móžeš ubezpečiti.“ A jakožs
také Pražany obeslal* a jich ješče odpovědi čekáš, na tom jsi také dobře učinil;
snad by sě mohli navrátiti, chtie-li pravého rozumu požívati. Než jakož nám píšeš
o své věci: věz, že nám to milo není, že tvá věc tak před sě nešla, jakož jsme
1) Listy tyto se nezachovaly. 2) o tomto jednání Oldřichově s Tábory neníjiných zpráv;
srv. Palacký, Děj. III. 2, 251. 8) srv. výše č. 115, 116 a níže č. 125.
