C 90—92: 10. září — 10. října 1424. 65
straně cep, po levé vytasený meč, nápis: Sigillum» comunitatis: montis:hradie 77) pečeť
města Písku, popis viz u č. 43. 12) z červ. v., kalich s hostií, po pravé straně žebřík, po levé kopí,
vše obklopeno trnovou korunou, nápis: Comunitas -in prachatic -
91. 4. října 1424.
Jan Sddlo z Vražného vyznává, že jest vězněm Oldřicha z Rožmberka,
a slibuje, že se mu postaví na den sv. Martina nebo v nejbližším týdnu po jeho
napomenutí na Krumlov neb kam rozkáže. Rukojmí: Víta ze Rzavého, purkrabí
na Choustníce, Václav z Tučap, Jan ze Skopytec, Petr z Dvorce a Petr z Dubu;
základ 500 kop gr., ležení v Krumlově neb v Třeboni. — Dán 1424 v tu středu na
sv. Františka.
Treboń, Schwarzenb. archiv : Hist. 255, or. perg.
listina stejného znění jako výše č. 86. — Srv. k tomu též č. 87.
Na perg.proužcích přivěšeno 6 peceti: 1) viz popis peceti 1. w č.87, nápis: +S jan: zwrazneho-
2) z černého v., štít s kosmým pásem, nad helmou chrt na podušce, nápis: *S* withonis-de-rzawe
3) z černého v., štít rozpůlený, v levé polovině tři kosmé pásy, nad helmou křídlo, nápis: ||| wen-
ceslai - de - tuczap 4) z černého v., na štítě kříž, nad helmou křídlo s křížem uprostřed, nápis:
s - johannis + de : skopytecz 5) pečeť Petra z Dvorce, popis viz u č. 87. 6) z černého v.,
na štítě lilie, nad helmou ruka držící liliż, napis: S + petri » de - uzdiczov
92. V Tate, 10. ńijna [1424].
Król Zikmund Oldiichovi z Roźmberka: svoluje rdd ke slySeni Tdborskych
a žádá Oldřicha, aby se o ně přičinil; oč jej Oldřich žádal po Mrakšovi, v tom mu
nemůže zatím vyhovéti.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 256, or. pap. -
AČ. I, 18 č. 18. — Palacký, UB. I, 364 6. 311 (reg.). — RI. XI, 5996.
Sigmund, z božie milosti římský král, po vše časy rozmnožitel říše a uherský,
český etc. král.
Urozený věrný milý! Tvému sme listu' úplně srozuměli a sami sme jej vešken
přečtl, a zvlášče, jakož nám píšeš o Thábořích, kterak slyšenie žádají? a k tomu
aby jim nebylo překáženo do té chvíle slyšení etc. Však sám vieš, že sme k tomu
slyšení vždy povolovali a nikdy sme proti tomu nebyli a k tomu i bezpečenstvie
sme podávali, i ješče k tomu slyšení chcem rádi svú vuoli dáti, jedno aby to bylo
k čemu konečnému, ješto by mohlo naše i té coruny čestné a dobré býti, a ješto by
sě ku pokoji chýlilo a k řádu. Než o to, abychom k tomu povolili; aby při těch
1) List ten se nezachoval. 2) srv. Palacký, Děj. III. 2, 223, Tomek, Děj. Prahy IV?, 306.
9
