XIV O půhonných přích na soudě dvorském.
královskym poslem.! Nestál-i pohnany pro nemoc, byl povinen dokázati, Ze byl
vskutku nemocen. Jediným přípustným prostředkem průvodním byla tu přísaha.
Rok k složení této přísahy byl pokaždé ustanoven úředníky dvorskými hned při
polozeni pohnaného za nemocna.2 Na roce k složení přísahy, kterou měl pohnaný
nemoc očistiti; musil původ býti přítomen; nedostavil-li se k jejímu přijetí; mohl
pohnaný vložiti k půhonnému záznamu vizu, čímž se pihon rusil.3 Nestil-li po-
hnaný k přísaze za nemoc, nebo neprošel-li při té přísaze, ztratil při a původovi
bylo dáno za právo.+ Někdy však k přísaze vůbec nedošlo, buď proto, že mu ji
původ odpustil, přesvědčiv se jinak o nemoci pohnaného, nebo proto, že porovnav
se s ním přátelsky, propustil jej z půhonu.5 Umřel-li pohnaný před složením pří-
sahy pro nemoc, zanikl i půhoné a chtěl-li původ jíti dále po svém právu, musil
znovu pohnati dědiců mrtvého.
Nestál-li pohnaný na roku k vysvědčení půhonu a dal-li po některém ze svých
přátel úředníkům oznámiti, Ze nebyl řádně pohnán, byl půhon vykonán znova.”
Nestál-li pohnaný k vysvědčení půhonu a nemohl-li namítati, že nebyl řádně po-
hnán nebo nemohl-li své nestání omluviti pobytem mimo zemi, ztratil vlastně již
svým nestáním při a původ mohl naň dáti památné. Stalo-li se to však jen před
úředníky, poněvadž páni při roce stranám daném na soudë nezasedali, nemohlo
býti původovi dáno právo stané, které by mu umožnilo nastoupiti proti pohnanému
exekuční řízení. Proto úředníci dávali pohnanému lhütu (ferminus monere), aby se
do dvou neděl s původem po dobrém dohodnul, ukládajíce současně stranám, ne-
dohodnou-li se mimosoudně, aby stály před pány při nejbližším zasednutí soudu
dvorského.8 Jestliže však soud dvorský v obvyklé době nezasedal, musil si původ
1) Srv. str. 134 čís. 854: Docere debet (po-
hnaný) per nunccium domini regis aliguem ex
officiariis, guia fuit na potřebě regis.
2 Doklady viz na místech v rejstříku věcí
processit; ideo actrici et suo commissario datum
est pro iure obtento.
5) Srv. str. 139 č. 862: Term. iurare pro
infirmitate in crastino Martini. Ibi Johannes
uvedených pod heslem: položiti za nemocna.
3) Srv. str. 145 čís. 3878: Visa per Johan-
nem citatum, guia Petrus (pohnaný) non conpa-
ruit ad suscipiendum iuramentum. Pühon na
Jana proto zdviżen, jak se poznává z toho, že
jenom s druhým pohnaným, Jindřichem z Bělu-
Sic, dän terminus ad querelas. Jiný příklad viz
na str. 77 č. 208, kde pohnaný dostaviv se v usta-
novený den k soudu chtěl očistiti nemoc přísahou,
ale původové se nedostavili. Na to dal pohnaný
památné.
4) Příklady nestání k přísaze za nemoc na
str. 91 čís. 245 a str. 92 čís. 248; srv. též str. 65
čís. 172. Viz též str. 122 čís. 328: Ibi Friczko
(pohnaný) infirmitatem non expurgavit. Ideo
datum est actori Odoleno pro iure obtento;
Super hoc dedit memoriales. PHíklad, Ze pohnany
při přísaze neprošel, viz na str. 156 &is. 401: Zbi
Jodocus (pohnany) iurando pro infirmitate non
(pohnany) astitit, et pars cum beneficiariis cre-
didit, quia infirmus. Nebo str. 97 čís. 269: Leva
(püvod) dimisit ipsum Jenczonem (pohnaného) ab
expurgacione infirmitatis. Pfíklad přátelského
porovnání na roce daném k přísaze pro nemoc
viz na str. 17 čís. 44.
6) Viz napf. str. 77 6. 209, kde pohnany
polożen byv za nemocna dostal rok „iurare pro
infirmitate“. Záznamů dalších tu pak není, ale
jméno pohnaného přetrženo a nad ním pozname-
náno: Deletum, guia mortuus.
7) Příklad viz na str. 128 čís. 340.
8) Srv. např. str. 112 čís. 807 (kde původ
dal památné pro nestání pohnaného), nebo str. 161
čís. 412 (kde není zmínky o památném). Jiný
příklad nestání pohnaného na str. 104 č. 283, kde
není zmínky o dání památného, kde však nedán
také rok k úmluvě, nýbrž hned k soudu.
