A. XL— XLI. 95
aby jeho nařízení zlehčována a jako v potupu uvozována byla,
ale to míti chce, aby jedenkaždý svým v tomto světě vrchnostem
poddán byl a jimi se ve všem dobrém vždycky spravovati hleděl.
Měšťané a obyvatelé města, správcům města poslušní i poddáni býti,
k nim se uctivě chovati a sobě jich jako otcův vážiti (nepomlauvajíce jich
zjevně ani tajně) mají.
DE JURISDICTIONE ORDINARIA.
O veysadnóm a pořádném právu.
A. XLI.
I. Právo aneb saud jest moc a vrchnost, obecnym nafi-
zením vyzdvižená z té příčiny, aby se lidem týmž právem od
přísežných, prostředkem: vrchností k tomu zřízených, posluhovalo
a jednomukaždému, vedle náležité spravedlnosti, práva jeho
udělovalo.
Právo anebo saud je moc a vrchnost, obecným nařízením vyzdvižená
z té příčiny; aby se lidem týmž právem od přísežných posluhovalo a
jednomu každému práva jeho udělovalo.
II. Neb lidé sami sobě ani svým práva říkati, to jest,
sami svých pří vlastních a přátel svých krevních, jako své man-
želky, svých dětí, rozsuzovati nemají a nemohau pro vnepořád
a pro podezření, jakož o tom A. XXVII.
vv
Ш. Take na ty, kteříž by k jich právu nepříslušeli, roz-
sudkův dělati a pokut žádných ukládati nemohau. Jus enim
dicenti extra territorium impune non paretur. 'Tomu zajisté,
kterýž by veyše, než by mu náleželo, saudem sáhati a právo
své vykonávati chtěl, nebývá povinně povolováno, to jest, ne-
müze toho, kdoZby ho v tom neuposlechl, povinnau a sprave-
dlivau pokutau ztrestati, proto Ze ku prévu jeho nepřísluší.
Na ty, kteříž by z jiného práva byli, rozsudkové jíti, ani pokuty
ukládány býti nemohau.
IV. Však jestližeby kdo pod cizí právo k rozeznání týmž
právem dobrovolně sám se podvolil (poněvadž jednokazde
svolení a podvolení právo ruší): tehdy, cožby to právo přineslo,
