E. XXXIII -- XXXVII. 155
pred nimi ozndmill, a jich za to, aby ho ku právu tak se-
psaného podali a před právem vysvědčili, žádal a poraučel.
Kšaft piš, kdo piš, to nic není na škodu. By pak ten, kdo píse z po-
ručení kšaftujícího, statek nebo díl statku jeho sobě zapsal: to na škodu
nebude, když se toliko kšaftující k tomu přizná před svědky kšaftovními,
a oni to pořádně vysvědčí.
E. XXXV.
Kšaft pořádný a pořádně vysvědčený tau příčinau, Zeby
nebožtík za své živnosti někomu statek svůj anebo díl jeho
dáti přiříkal a připovídal, a potom by toho týmž kšaftem pominul,
k zrušení nepřichází. Neb jedenkaždý z řčení, z připovědění a
dání statku za živnosti toho, kdožby řčení a připovídání takové
činil, viniti a sobě to pořádem práva k místu přivesti má.
Řekne-li kdo komu statek dáti, a potom jej jinému dá kšaftem : ksaft
průchod míti bude, a řčení s kšaftujícím umie. J. XIII.
m. XXXVI.
Dal-li by kdo nětčím dětem statek zápisem kněh městských,
aneb žeby jim jej kšaftem odkázal; aneb žeby nápadem na ty
děti přišel: tehdy otec těch dětí, chtěl-li by v spravování tako-
vého statku aneb v užívání do let svých dětí vjíti; povinen
bude, statek takový svým dětem uručiti; tak, kdyžby k letům
| přišli, aby statku takového zauplna požiti mohli.
Otec statku dětí svých po kom koli jim přišlého chtěl-li by' v spra-
vování a v užívání vjíti: ten jim uruč, aby oni, kletům přijdauce, z auplna
jeho požiti mohli.
E. XXXVII.
Komužby kšaftem buď všeckno dědictví aneb jistý díl
statku od kšaftujícího odkázán byl; a nežby kšaft vedle práva
k stvrzení svému přišel, ten, komužby takové odkázaní náleželo,
z tohoto světa by sešel: k té spravedlnosti, jemu tak kšaftem
náležité, i ku právu jeho spravedlnost míti budau přátelé jeho
krevní nejbližší; lečby kšaftující v tom vůli svau proměnil a
jiný kšaft o tom udělal.
Kšaftovník umřel-li by prvé, nežli by kšaft k stvrzení přišel: tehdy
spravedlnost kšaftem jemu náležitá spadne na přátely jeho krevní nejbližší;
lečby kšaftující jiný kšaft o tom udělal.
