B. XLIV—XLVIL 61
B. XLVII.
I. Kdožbykoli svědomí od osob městských při tom právě,
kdež jest pře zašla, k své při potřeboval: ten, dojda k purk-
mistru téhož města, požádá obeslání na toho, na komž svědomí
žádá k jistému dni. A tu hned při tom obeslání, kteréž za
:pühon bude poóteno, ceduli řezanau tomu, na kterémž žádá svě-
‘domi, po piíseZnó osobé, to jest, po slużebniku purkmistrovu
odešle. |
Osoby městské kdo k svědomí potřebuje, má jí hned při obeslání po
služebníku purkmistrovu ceduli řezanů odeslati.
II. V kteréžto ceduli povinen bude ze jména položiti a vy-
světliti, čeho aneb jakého svědomí na tom svědku, oč, proti komu,
k kterému saudu a k kterému dni jistému žádá, polože sobě
‘у též ceduli; vedle povahy a mírnosti té pře, pokutu jistau pro
nevysvědčení. Ten pak má k jistému dni, aby takové svědomí
vydal, od služebníka purkmistrova obeslán býti, a cedule při
témz obesléni mé se mu dodati. |
Y ceduli té má položeno býti, jakého svědomí žádá, oč, proti komu,
k kterému saudu a k kterému dni.
III. Kterýžto, jestli žeby na den uložený svědomí nedal, má
podruhé z prosta bez cedule, opět k jistému dni obeslán býti.
Kteréžto druhé obeslání za důhon počteno bude. A ten tak po-
" dvakráte obeslany svédomí vydati povinen jest.
Kdo nedá svědomí po první obsílce, má býti po druhé obeslán
z prosta bez cedule.
IV. Pakliby svědomí časně, ažby na tu pfi přišlo, nedal,
a skrze jeho takové nevysvědčení tomu, kdož jej k svědomí ob-
sílal, na spravedlnosti skrácení by se stalo, aneb jemu tudy
něco sešlo: tehdy o pokutu, v ceduli pro nevysvědčení položenau,
při svém průvodu může se domlauvati, a ukážíc ceduli druhau
k oné podobnau, má pokuty užiti a právo na onom má jemu
jí dopomoci.
Kdoby nedal svědomí, v pokutu upadá, v ceduli položenau.
V. Než měl-li by ten, kterýž se k svědomí obsílá, v tom
jakau stížnost, pročby takového svědomí nebyl povinen vydati:
má saudcům téhož práva to, v přítomnosti toho, kterýž ho
k svědomí obsílá, aneb poručníka jeho, předložiti. A byla-li by
