190
Pražském, a že tudíž nebylo nikterak potřebí, aby jej te-
prve Ferdinand II. dal převézti do Prahy.*)
Porážka bělohorská a její následky, pokud jde o archiv
českého státu, byly patrné pouze potud, že stavové čeští
züplna pozbyli svého dřívějšího vlivu na jeho vedení, a že
král Ferdinand II. od té doby jal se jej neomezeně spravo-
vati bez jakékoliv cizí účasti. K ztenčení anebo snad do-
konce k poškození jeho fondů tenkráte vůbec nedošlo. Ne-
poměrně hůře pochodily tehdy četné archivy české šlech-
ty. Mnohé z rodin, které byly nuceny pro víru opustiti
vlast, vzaly s sebou do ciziny také své archivy. O tom, jak
veliké bohatství listinného materiálu chovaly tehdejší
šlechtické archivy české, lze se poučiti, zkoumáme-li po-
drobně prameny, jichž užil Bartoloměj Paprocky z Hlohol
k svému Diadochu.?) Paprocký, Polák mazovského pů-
vodu, konaje u nás na sklonku 16. století rozsáhlá studia
genealogická, měl volný přístup do valné části šlechtic-
kých archivů na území bývalého státu českého, z nichž se
nám podnes zachovaly jenom nepatrné zbytky.) Vůbec
na sklonku 16. století lze hovořiti o rozkvětu domácích
archivů šlechtických. Na dvoře Petra Voka z Rožmberka
působil totiž tehdy Václav Březan, nad obyčej vynikající
archivář té doby, který podle systematického plánu po-
řídil roku 1598 — tedy téhož roku, kdy byl sepsán inven-
tář korunního archivu českého, chovaného na Karlštejně,
o němž byla řeč výše, — seznam regest všech listin, ulo-
51) Není totiž dokladu, že byl korunní archiv český po bitvě
bělohorské odvezen zase zpět na Karlštejn.
*) Bartoloméj Paprocky z Hlohol à z Paprocké Vüle, Diado-
chos id est successio, jinák Posloupnost knížat a králův českých,
biskupův i arcibiskupův pražských, a všech třech stavův slavného
království českého, to jest panského, rytířského a městského,
krátce sebraná a vydaná (v Praze 1602). Zejména kněh druhých
kapitola první »O stavu panském a rozmnožení jeho, a odkud který
rod a erb do tohoto království přišel« a knihy třetí »O stavu rytíř-
ském a rozmnožení jeho, jak dávno a odkud který rod a erb do to-
hoto království přišel.«
53) A. Sedláček, Listy ze ztracených archivů panských, kteréž
se v Paprockého Diadechu připomínají, na pravý čas a pravé udání
svedené. Snůška I. (Věstník Královské české Společnosti náuk,
třída filos.-hist.-filol., ročník 1890, str. 386—409). — Snůška II.
(Věstník Král. české Společnosti náuk, třída filos.-hist.-filol., roč.
nik 1892, str. 47—78).
