82
Lenní revers opolského vévody Kazimíra ze dne 10.
ledna 1289%) a listina míšeňského markraběte Fridricha
ze dne 6. února 1289"“) jsou nejstarší z listin českého ko-
runního archivu, jež jsou opatřeny poznámkou o archiv-
ním uložení. Nejmladší listina, na níž se vyskytuje tato
poznámka, psaná touž rukou, je lenní revers bratří
z Glaubic na hrad Karpenštejn ze dne 14. února 1346.)
Kromě svrchu uvedených poznámek, týkajících se
archivního uspořádání, shledáváme se na plice několika
listin'*) též s poznámkou »Registrata per Ulricum«, což
1) Grünhagen—Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schle-
siens etc. II. (1883), str. 416 se omylem domníval, že poznámka ta
je psána téměř současně s listinou a že tudíž byla napsána někdy
na sklonku 13. století.
Lenním reversem vévody Kazimíra ze dne 10. ledna 1289 se
zabýval již J. E. Bůhme v VI. díle svých »Diplomatische Beytrige
zur Untersuchung der schlesischen Rechte und Geschichte (1774,
str. 165 a sl.). — Albín Heinrich v pojednání, nadepsaném »Schlesicn
unter den Piastiden, bis zur freiwilligen Unterwerfung an Böhmens
Könige vom Jahre Ch. 1165 bis 1327«, jež přináší Wolného »Taschen-
buch fiir die Geschichte Mihrens und Schlesiens« (III. 1829, str.
189—253) se vyslovil proti pravosti této listiny a to zejména proto
(str. 220), že prý »nelze zjistiti originál této podvržené listiny, ba
ani její věrohodný opis«. Pochybnosti Albína Heinricha vyvrátil
roku 1859 Matyáš Kasperlik v článku »Kasimir, Herzog von Beuthen
und Miecislaus, Herzog von Teschen« (Schriften der historisch-
statistischen Sektion der k. k. mührisch-schlesischen Gesellschaft
des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde XII. str. 153 a sl) a
dovodil, Ze nemáme příčiny pochybovati o tom, byli-li Boleslav a
Vladislav vskutku syny Kazimíra II. a jeho nástupci ve vévodství
Bytomském. Také Kasperlik neviděl originál Kazimírova lenního
reversu, ačkoli právě vnější znaky této listiny by byly s to vzbu-
diti v nás jisté pochybnosti. Zvláštní zmínky zasluhuje nehotovost
vnější úpravy listiny, jež je jinak velmi pečlivě, ba možno říci ob-
zvlášť slavnostním způsobem napsána, a jejíž iniciálky, zejména
v prvé řádce, jsou velmi pěkně a bohatě vyzdobeny perokresbami.
Na konci listiny, jež má vůbec velmi značné rozměry, shledáváme
mezi formulí datační a ohbem širší mezeru, vyhrazenou podpisům
svědků lenního slibu, kteří také listinu spolupečetili. Vynechaná pro-
stora byla dvěma svislými čarami rozdělena na tři pole, do nichž
zřejmě mělo býti vtěsnáno šestnáct subskripčních formulí. Avšak
subskripční formule byla provedena toliko v prvém poli vpravo
(formule olomouckého biskupa Dětřicha) a to notářem Ambrožemi,
písařem olomouckého biskupa Dětřicha. Nápadná různost písma
tekstu listiny a subskripční formule ukazuje na prvý pohled, že tu
šlo o vlastnoruční provedení subskripční formule; srov. též, co
o tom praví J. Šebánek »Studie o kanceláři Dětřicha, biskupa olo-
mouckého« (Časopis Matice Moravské L, 1926, str. 226—227).
16) R. Koss, Katalog etc. 2, l. c. str. 30, čís. 3C.
17) R. Koss, Katalog etc. 2, l. c. str. 227, čís. 286.
18) Jde tu hlavně o listiny, na jejichž plice je poznamenáno,
kam mají býti uloženy.
