71
pojetí zcela do pozadí; klenoty říšské byly prý od těch
dob toliko při slavnostních událostech, v čele s posvát-
ným kopím, na němž byl upevněn hřeb z kříže Kristova,
ukazovány věřícímu lidu. Frensdorffovi, jehoZ práce o dě-
jinách německých klenotů říšských bylo již častěji vzpo-
menuto, nebyla známa opatření, která právě Karel IV.
učinil, maje na mysli bezpečné uložení německých kle-
notů říšských. Tolikéž Hofmeister nic o tom neví. Právě
naopak lze pozorovati, že za Lucemburků a zejména za
panování Karla IV. v Čechách — obdobně jako tomu bylo
v sousedních zemích na východ od Cech, v Polsku a
v Uhrách, — klenoty korunovační nabývají zvýšeného
významu státoprávního, ježto označením »corona regni
Bohemiae« ve veřejných listinách bývá právě symboli-
sován celý český stát.) S tímto zjevem lze zajisté těžko
srovnati poklesnutí státoprávního významu německých
klenotů říšských.
Zastánci svrchu dotčeného mínění poukazovali ze-
jména na to, že základní říšský zákon Karla IV., zlatá
bulla z roku 1356, nemá nijakého ustanovení ani o posvát-
ném kopi ani o ostatnich klenotech říšských. Leč právě |
zde je vysvětlení nasnadě. Karel IV. měl ovšem vážné
důvody politické, aby otázku říšských klenotů přešel
mlčením, neboť si byl nepochybně vědom, že nikdy ne-
docílí se strany kurfiřtů souhlasu k tomu, aby Karlštejn,
hrad ležící vně »německých zemí« na druhé straně
vx
»Lesa«, byl říšským zákonem uznán za trvalou schránu
německých klenotů Fí$skych. Kurfifti zajisté spatfovali
v tomto způsobu uložení říšských klenotů spíše jejich
zcizení a odvezení z říše a pokud by bylo na nich, byli
by raději vložili do zlaté bully ustanovení, jímž se zame-
zuje obdobné odvezení odznaků říšské moci, podle nichž
»svatá« říše měla své jméno. Matěj z Neuburku““) vy-
pravuje, že braniborský markrabí Ludvík vydal roku
1350 Karlu IV. říšské klenoty »recepta caucione de redu-
138) Robert Flieder, »Corona regni Bohemiae«. Sborník věd
právních a státních, IX. (1909), str. 119 a sl.
139) F. Bóhmer, Fontes rerum Germanicarum IV., str. 277.
