39
ten sám již byl v klášteře Rainerově na místě vyšetřoval, prohlásil jej plnou
přísností řeholního vrchního za trestuhodný přečin, jehož nelze omluviti, a
jenž bez milosrdenství přísně má býti pokárán dle stanov řádových trestem
vinníkův. Nespokojení klášterníci, kteří se spikli proti opatu, měli býti do
mateřského kláštera zpět povoláni nebo do jiných klášterů rozsazeni, je-
likoz se klášter jejich, byt i odlehly byl (desolationem loci), jednak pro
veliké pohoršení, jednak pro společný pobyt nezdárných bratří pod touže
střechou nehodil za místo pokání a nápravy. Opatu Rainerovi samému bylo
by nejlépe, aby se poděkoval a zůstal v klidu poddaným řádu, klášter sám
měl býti obsazen novým konventem bratří, kteří měli si řádně zvoliti no-
vého opata (cowventum aliorum fratrum . .. cum abbate, quem ipsi sibi sua
sponte elegerint).
Kláster Rainerüv není v listé tomto jmenován. Nepříjemná věc ta
dělala Oldřichovi mnoho starostí, jak z jiných listů jeho, na př. Janovi,
biskupu moravskému (č. 8.) a Rainerovi samému (č. 7.) vysvítá. Kdežto
Oldřich zvláštní lásky své k Rainerovi (personam eius semper specialiter dilexi)
nezapírá, z níž vyplývá nápadná shovívavost jeho, pozorujeme opět neob-
mezenou jaksi úctu jeho k osobě Gezově, takže nechce, ač by právo měl,
rozhodnouti, nýbrž jen raditi bez předsudku (koc ego facerem: hec est mea
sententia ...) Jako v listě č. 1., tak i zde jest vysloveno na počátku přání
Gezovo, spatfiti Oldřicha jednou v Praze na Strahově, a naopak, tomu
však bránila podobná jich obou slabosť tělesná; proto nebudou asi listy
tyto co do času psaní daleko od sebe.
Podobně jako v listu druhém, vyslovuje probošt Oldřich i v dalším
listu (č. 10.) velikou touhu svou po návštěvě své na Strahově, jež bohužel
opět nebyla možna pro nepříznivý zdravotní stav jeho, částečně též pro
důležité záležitosti kláštera steinfeldského. Gezo nabídl se, přijíti Oldřichovi
dále než na půi cesty, až do Vircburku !) vstříc, ale ani tam nebylo lze
Oldřichovi cestovati, jenž proto zve opata Gezu opět až na Steinfeld. Dále
žádá Gezu, aby poslal bez odkladu jakéhosi řeholníka steinfeldského, jenž
se v Čechách maně zdržoval, zpět do kláštera Steinfeldu a hrozí poddanému
svému po případě trestem církevním. Z listu jiného (č. 11.) jest již známo,
že zde šlo o bratra jakéhosi jménem R., jenž zdržoval se již nějaký čas
na dvoře biskupském v Praze. Opat Gezo měl beze všeho ohledu vyříditi
biskupu Danieli, že pobyt bratří mimo klášter anebo statky jeho jest na-
prosto proti stanovám řádu prémonstrátského, a tak objevuje se zde Oldřich
opět jako neúprosný obhájce přísné kázně církevní. V tom měl plnou
pravdu, že ustavičným pobytem takovým ve hluku světském a nevyhnutel-
ných pak světských záležitostech odcizují se řeholní osoby svému povolání
a klášteru, jehož trvání tím slábne, úřady a práce klášterní přicházejí do
!) Pod Vircburkem stál již tehdy slavný klášter prémonstrátsky Oberzell, za-
ložený ještě za živobytí sv. Norberta r. 1126. Zde dlel později též slavný kronikář náš
Jarloch na vychování (Fontes Rer. Boh. I. c. p. 468).
