1162

JEDNÁNÍ I. 15

Žena poslova. Račte jíti domů, paní. Mladí páni oba stůní.

Noemi (se schytí).

Ach ach, auvé na mé hoře! Mněla sem, že bude dobře, a teď, než jedna pryč starost, hned nastala druhá žalost. Poďme, pro Boha pryč poďme, k nim co nejdřív dohlídněme, všeho tu již opykejme. Jak budem moct, je opatříme. Umrau-lit mi ti synové, mne zarmautf jich hrobové. Vy pak vdovy zůstanete, mne podobné též budete. Bože, rač ty sám těšit nás v tento smutný žalostný čas.

Ruth.

Ach račiž tak učiniti, neračiž nás zarmautiti, bychom se tak rozlaučiti, brzo měly opustiti.

Orfa.

Ba já nevím, co bych sobé počala v takové době, kdy by mij Helion umiel, ty své černé oči zavřel! S těžkem bych hned dne třetího dočkala po smrti jeho!

Noemi.

Dej Bůh, bychom je zdravější našly oba, veselejší.