1162

JEDNÁNÍ I. 9

půjdem do krajin moabských, nechajíc zde izrahelskÿch. Když se nemůž chleba kaupit, tak se hledí všickni skaupit*). Pobudeme tam poněkud, přijdem zase domů odtud.

Noemi.

Dobře, manžele můj milý, hotovať jsem k vaší vůli vše ochotně učiniti, co jen chcete koliv míti. Neslušít mi vás hněvati, jste můj otec i má máti; nespustímt se vás v nestésti, byvši s vámi prvé v štěstí.

Mahalon.

Takyť i my s vámi půjdem, doma sami nezůstanem.

Helion.

Daleko-li pak půjdeme, a dlauho-li tam budeme? Komuž necháme zde statku, v němž není žádného zmatku ?

Elimelech.

Nedaleko, nebojte se, jděte domů a strojte se.

Noemi.

Co pak, můj milý manžele, mé srdéčko roztomilé, dopustí-li Bůh smrt na vás a tam spolu rozlaučí nás,

*) Všickni se hledí uskrovniti, jsouce skoupi v pokrmech.