1162

Scena I.

Jira kupec, Dorota manželka.

Kupec.

Nu ženo, již tu pěkně dům spravuj, s sausedami se hadrovati varuj. Zavirej časně dům, do ň'ho nepauštěj žádného, by nepřišel v noci zloděj.

Dorota.

Můj panáčku, což tak často pryč jezdíte? Zdaliž o tom dobře prvé nevíte, jak po cestách mnohá nebezpečenství, ano všudy plno jest lotrovstvi ?

Kupec.

Již jest darmo, když takový handl vedu; však zas ve čtyřech nedělích přijedu. Což pláčeš a tak po mně těžce taužíš ? Tím svým hořem málo sobě poslaužíš. Mlč, hubičko; já tobě nětco pěkného přivezu z Normberka, jen neplač mnoho.

Dorota. Poraučím vás Pánu Bohu, má hlavičko, mé přeroztomilé zlaté srdýčko ! Kupec.

A já tebe také poraučím tomu;

protož můžeš se vrátiti domů. 11