1162

158

SEDLSKY MASOPUST.

Ten čas to chce, račte znáti, aby každý kratochvíle

užil masopustní chvíle,

v němž slavní drží turnaje, nižší pak k boji se maje. Mnohý se zdá rekem býti, an ho v tom leckdos přemeytí. Tuto sedláka chlubného vyhostila žena jeho,

ačkoli ten nebyl první;

neb jiní mnozí nádherní, zběhlí a udatní v boji,

o nichž mnoho psáno stojí, však ženy jich páni byly, toho se k nám mnoho cheylí. Spanilí mládenci krásní, silní, čerství, lidem vzścini, klesají pro špatné ženy, jsauce milost{ zmâmeni.

Jak spatří líčko zbarvené, hned na všecko zapomene. Co kdy tatíček nachoval, nedbá, by vše prohejsoval, Takž Minerva neb Diána buď mládence neb krygsmana hledí k sobě přivinauti, lahodnau řečí vlauditi. Kohož pak k sobě přitáhne, ten div v kabátě zůstane. Když vaček pojede v mále, již ty, Janku, vandruj dále! Té% i pti lidech robotných, sedlskych, hrubych, nemotornych, bývá ta metaphysica.

Mnohy zrakem sotva blíká, však poslední nechtí býti,

by měl kabátu pozbyti.

I protož vaší milosti

s velikau poníZeností