PROSLOV.
l'am ji Bûh odplatil hojně
za skutek lásky k švegře své.
Nebo když jest žeň nastala,
v strništi klasy zbírala,
spatřil ji Boas, muž vzáctný,
ten šlechetný a rozšafný.
Když spatřil její bedlivost
v práci, také snažnau pilnost,
na svém poli jí dovolil
klasy zbírati, poručil
též, kdy by jíst neb pít chtěla,
čeleď aby nebránila
s sebau jísti nebo píti
jí, to že jich pán chce míti.
To když s vděčností přijala,
švekruši v známost uvedla;
neb jí s srdce všeho přála,
v nie se bez ní nedávala.
Boas mínil ji pojfti,
za manželku sobé vzíti,
pokudž by jen bližší přítel
práva svého ustaupit chtěl,
tak jakž bylo poručeno,
zákonem osvobozeno:
že bližší svoji přátelé
brali se k manżelstvu smile.
K tomu když měl dovolení,
Boas dal se hned v jednání,
promluvil s staršími města,
jakož svědčí písma jistá,
aby dostal Enth plemilé
za manželku co nejdříve.
Zvěděvše to jiní lidé
řekli, že tak dobře bude.
O čemž šíře hned budete
slyšet, jen se pospokojte.
Mlče, vážně poslauchejte,
do skončení potrvejte.
Nic sobě v tom nesteyskajíc,
3
