1162

JEDNÁNÍ III. 155 Již běžím zas do kuchyně, plinesu nětco od svině.

(Odběhne )

Valenta.

Kaubo, mnoho's dal strojiti, chceš ty nás dobře uctiti.

Kauba.

Tak hosté na posvícení mají beyvati ucténi. Brož (opět přiběhne a něteo přináší.) Eh dlauho nejdu zase, neb se dopékalo prase, a měl jsem s Kmochnau rozprávku, že ještě vám přidá kavku. Nu račte veseli býti, hned budete vetu míti. Co nechce žádney piipiti? Musím já se sám vtípiti. (Popadne džbán a pije).

Kauba. Děkuji-t, milý Antošte, i vám vSechném, pani hosté. Věřím, že za vděk prijmete, dám více v rok, když zas přijdete. Antoët. Jistě za vdék piijimäme. Dékujem-t, pane Kaubâne. Broži, zazpivejme sobè. Co umíš? Pomohu tobě.

Brož. Rád. Pomáhej nám, Valento, zazpíváme veršík tento. (ľu zpivaji każdey svau, mozitim jedi a ziistanau sedět).