1162

146

SEDLSKÝ MASOPUST.

Vávra. Moh' by se neposmívati.

Valenta. Proč's se dal Zené uprati!

Vávra.

Au, pomstilt jsem ji doma. Brož.

Vím, že jejíma rukama. Bíčoň.

Což mu smažila klobásu? Brož.

Nedočte se všechnéch vlasuo. Vávra.

Sám nesmíš .... a uprati,

a chceš mi se posmívati?

Brož.

Proč jsi pak plakal, hrdino*? Vávra.

Hej, neplakal, matlanino. Valenta.

Nech ho, Broži, však již pán jest. Uprán jsa od ženy, má čest a jest udatnym vojákem; jiží nebude víc sedlákem.

Brož.

Již jsi, Vávro, na veystrku! Však's býval rovného krku: