1162

142

SEDLSKY MASOPUST.

Johanka. MI%, žábo, a přestaň žváti.

Betka.

Panno Johanko, prosim väs, vypůjčte sobě pěkný pás, stříbrný a pozlacený.

Jsau-liž na rukách prsteny? Kdež vaček by krátký visel, když by ivuoj Valentia pfi&el? KdeZ Zivütek s pasimány?

a kdeZ fértoch mreZovany? čepec zlatý, co k tomu víc? Nevzala's barvených střevíc? těch, jak nárty na puol nohy? Snad-t by se trefily moji? Drobet bych se podkasala, bílé nohy ukázala.

Měla's také vody zhříti, benátským meydlem se zmýti. Tu by teprv pěkná byla,

ach, jak by se mu líbila!

Johanka. Potépvo, kde's to spatřila, abych já se kdy líčila ? (Sedláci vystoupí.)

Bětka.

Hle, Johanko, již spolu jdau. Poslechneš, co mluvit budau.

Valenta.

Zdař Buoh, má milá hubičko! Přišli sme k tobě nyníčko, aby mi odpověd dala, jakž's mi přijíti kázala, chtěla-li by mně za pravdu?