1162

140

SEDLSKY MASOPUST.

bude-li jen sama chtíti. Sám se přimlauvám za něho, máš míti zetě dobrého.

Havel.

Vávro, z promluvené řeči srozuměl jsem já té věci, kdež od Valenty řečňuješ, mně o dcerku usiluješ.

V pravdě-t mohu oznámiti, budeš se moci zpraviti,

že já Valentau nepohrdám, nýbrž ho rád za zetě mám. I protož tak udělejte

a s ní o to rozmlauvejte. Bude-lit mu ona chtíti,

já od toho nechci býti.

Vávra. Pane Havle, děkujeme.

Valenta.

My hned k Johance puojdeme. Bohu tebe porauéime. Buohdá se v lásce spoléíme. (Odejdau.)

Havel.

Pán Buoh raé vás provoditi, muoZ'te s ni volnć mluviti. Ale čistšího ženicha, jakt po ženě hrubě vzdychá! Nabral s sebau chámoviny, popeněžní lotroviny.

Tit mu pro trunk budau lhâti, rozumnymi se délati.

Au, by Valenta cepy vzal,

k humnu se do stodoly bral,