1162

JEDNÁNÍ II. 139

Vávra.

Rád to, Valento, udčlám. Zdaliž se v tom dávno neznám? Sám já s ním budu mluviti. Dá-t ji, le& nebude chtíti.

Nu poďmež k němu vesele, zvíme o nevěstě cele.

(Zpívají : „Hej, hej, bratří“ atd.)

Actus druhý.

Scena třetí. Havel (sám sedí), Valenta, Brož, Bíčoň, Kerhart, Vávra.

Vávra.

Víš-li, víš-li, pane Havle, proč sme k tobě přišli? Ba hle! Eh nerač nám za zlé míti, my chceme s tebau mluviti.

Havel.

Vítám vás, přátelí milí! Divni jste mi v tuto chvíli. Nu v čem mně potřebujete ? jaké noviny nesete?

Vávra.

Teď na mně svau žádost vzložil Valenta, bych mu poslaužil, od ného s tebau rozmluvil, aby mu Johanku snaubil a dal mu ji za manželku, tu svau utěšenau dcerku, že ji hrubě zamiloval a na to se věrně oddal, že s ní rád chce se živiti.