1162

138

SEDLSKÝ MASOPUST.

Johanka.

Všecko já ráda pro tebe. (Tancují.)

Než již nesmíme dýl trvati,

musím se zas domův bráti, aby mne neprala máti.

(Odejde.)

Valenta. Pán Buoh raé tebe Zehnati.

Vávra.

Valento, pověz, zda již víš, co pak dál činiti míníš ?

Valenta.

Já? Porad, Vávro muoj mily, jak bychom dále činili.

Vávra.

Musíme k otci dojíti a s nim o ní rozmluviti.

Brož.

Přisau, Válo, dobře radí. Puojdem k němu všickni rádi. Tak učiníme, nezblaudíme, když jeho vuoli přezvíme.

Valenta.

Prosím tě již, milý Vávro, neb's ty freje zkusil dávno. Sám ty mluv panu Havlovi, poslechneme, co nám poví, aby Johanku svau dcerku mně dal za věrnau manželku.