1162

JEDNÁNÍ II. 137

Johanka.

To chci ráda učiniti, věnec dáti, tě objíti. Přijmiž jej vděčně ode mne, mucj Valäi, neopaustéj mne.

Broë.

Ba, Johanko, máš shledati, že tě bude milovati.

Bíčoň. Eh Johanko, máš dobrého člověka věku mladého;

on-f se pomuoże Żiviti, dokudž stačí jisti piti.

Valenta.

Ba ne jináč máš věřiti. Vim, Ze mne budeš ehváliti. Prosím, by též učinila, tanček se mnau poskočila.

Johanka.

I od toho nechci býti, ba chei s tebau poskotiti. Máš-li dudku*) neb pi&táka? jest-li muzika néjaká?

Valenta.

He mámí, má milá Johanko! Vskoč mezi mauchy, voháňko! Nu strojte se, bratří, k tanci, neehf na nás jiní popali. Nestüjte jako kalausi!

Bro£i, utfi sobě fausy. Johanko, skoč, prosím tebe.

*) Dudka — dudśk.