1162

136

SEDLSKY MASOPUST.

Scheytneš *) s klevetami svými, těmi řečmi aulisnými!

Betka.

Ano tě snad pravda mrzí, však pravím o tvém frejíři. Ba hle pěknější mladice ! Kýž's sobě zbarvila líce. Což nemáš doma pleveysu? Aniž's nezmastila vlasuo ! Kýž's meydlem čelo zlíčila, aby se tím líp svítila. Musíš se též pěkně smáti, zubuov neukazovati. Zdáš-li pak se malá býti, měla si pantofle vzíti.

Tak by prodájnější byla. Víš-li, co's neučinila? Haklíkuov všech nezapínej, na prsech nětco zotvírej, aby spatřil ten tvuoj mily, že máš život krásný bílý.

Johanka.

Ale hle této potvory! Jiží ví, kudy do komory.

(Valenta vystaupí s ostatními.)

Valenta.

Johanko má nejmilejší, toběť se mé srdce těší. Bíčoni, dej jí pohanku, ját obejmu svau Johanku. Miluj mné vérné, má milá, však's mi již prvé slíbila. Dejž mi ten zelený věnec, víš, že jsem čistý mládenec.

*) Scheytnu = schytím, speyznu.