1162

JEDNÁNÍ II. 135

mnozí lojem pokropeni.

Jiný se v povětří veze

o jednom kole na voze.

A já těž nebohý jonák, obrátivše k lesu svuoj zrak, táh sem odtud v strachu s bázní, abych se nezmyl v té lázní. Neb když jsem byl v Domamili, byli by mně oběsili,

ba mám říci, voženili.

A tak sem z té lázně vyšel,

V pravý čas mezi Vás přišel.

Brož.

Dobře's, Kerharte, učinil, že's ovsa nohám přičinil. Lépe, že jsí se k nám vrátil, než by krkem žalud klátil. Jděmež již, pokud čas máme! Což potřebí, vykonáme.

Actus druhý.

Scena druhá. Bětka, Johanka, Vávra, Valenta, Brož, Kerhart, Bíčoň.

Bětka (přicházejíc k Johance, ana sedi.) Johanko, máš hosti míti,

nebo jsem viděla jíti

frejíře tvého milého,

s ním jde tovaryšstvo jeho.

Johanka.

By ty žábo pomlkala, a mne s pokojem nechala!