1162

134

SEDLSKÝ MASOPUST.

Valenta.

Kerharte, rać se mnau jiti, pomuoZes mi namluviti.

Kerhart.

Valento, v tomt se rozumím, namlauvati dobře umím. Au, ját sem v tom mnoho byval, a častokrát se Zeníval

Vávra.

Hej bratře, praviž, kde's býval? jakého's štěstí užíval ?

Kerhart.

Poněvadž tak chcete míti, i musím vám vypraviti. Beyval jsem v divných krajinách, v horách, dolích a rovinách. Měl sem v lesích divné skreyše, k tomu pravé tovaryše. Povím, abyšte věděli, můž'te věřiti, chcete-li, že jsme pili, hodovali, hráli, čistě frejovali. Potom však jednoho času stalo se při dobrém kvasu, že přišla na nás pohroma, utíkal každý do hroba. Hned v náhle opustivše kvas, běžel pryč, nevrátil se zas. Tiskl každý, kdo kam věděl, víc voken, než dveří, hleděl. Kdož nauměli *) pryó bézeti, musejí za to viseti. Jiní na daubí stopeni,

*) Naumeti — neauméti, neamáéti.