1162

JEDNÁNÍ II. 133

Vávra.

He zdráv, bratře Kerharte, byl! Kdež's pak tak dlauho v pekle byl? Valenta.

A já přeji zdraví tobě, ne jináč jako sám sobě. Brož. Já-t štěstí mnoho vinšuji. Bíčoň. A já se tobě radují.

Kerhart.

Já jsem se též hned zradoval, jak sem vás spolu spatřoval.

Vávra.

Nu, bratře, praviž noviny. Jaké's zvandroval krajiny ?

Kerhart.

Když bych nejprvé posnídal, hned bych vám o všem povídal.

Brož.

Nedbej o jídlo, Kerharte, čistey, zmužiley habarte! Než tomu mine krátký čas, budem míti výborný kvas. Neb jdeme na rozmlauvání; milý brachu, poď též s námi. Teď hle ženíme Valentu za Znosafrkovu dcerku.