1162

JEDNÁNÍ II. 131

že tebe ráda chce míti. Přísau, muoZe& mi véliti!

Bíčoň. Valento, podme tím spíše, pospěšme, přijdem k ní tiše.

Zvíš, jak bude k tobě hbitá, jak tebe s námi přivítá.

Valenta.

Musím jí s sebau dar vzíti, Bíčoni, musíš slaužiti. Tam za dveřmi v pytli stojí pohanka Johance mojí. Přines mi ji bez meškání. Nuže jdiž bez prodlévání.

Bíčoň. Valento, rád to udělám, přinesu-t ji sem rychle sám. (Odejde, a s pytlem pohanky přijda zase, di :) Teď hle jest, vezmiž ji snažně, beřme se k Johance vážně.

Valenta (pomśhś.) Nu podmeż ve jméno boží! Ale kdo tamto jde, Brożi? Brož. Vávra, Valento, sau Bohu!*)

Vávra (přiběhne).

Valento, počkej, pomohu. Snad opět jdeš k své Johance; rádať bude té pohance.

*) Sau Bohu — přisahán Bohu. 9»