1162

124

SEDLSKY MASOPUST.

Přisau, bratří, pojďme k němu, všecku zprávu dejme jemu. Bitoń. By mne hrob zabil, Valento, dá nám dobrau radu, věř to.

Valenta.

Nu podmež! Na tom přestávám, když jen dobrau radu dá nám. Pak zas puojdeme k Johance, bude ráda té pohance.

Neb jí budu darovati

déber pohanky, mas shledati. Však víš, že jest mne žádala, když jest s námi rozmlauvala.

Brož. Viď Bíčoň, jak nás spatřila, že hned veselejší byla? Valenta.

Nu, poďmež k tomu Vávrovi, poslyšíme, co nám poví.

Actus první.

Scena pátá. Johanka, Klára, Vávra.

Johanka (sama vyjde.)

Mám-liž frejíře pravého a k ženění dozralého, pěkné a krásné postavy ! V pěti letech nemyl hlavy.