1162

JEDNÁNÍ L 121

a měj nyní spokojení,

za tři neděle prodlení.

Než o to tě ještě žádám. Jest dána jistá zpráva nám, že máte pohanky mnoho; dej mi jí děber skrz někoho. A tak budu laskavější

na tě, Valši nejmilejší.

Valenta.

Ehé, Johanko má milá, děvečko pěkná, spanilá, o děber pohanky nic není, ba dám-t ji ród bez prodlení.

Johanka.

Již se musím domů bráti. Bůhdá vás budu vítati.

Bitoń. Johanko, by zdráva spala, na nás věrně zpomínala. (Odejde dívka.) Valento, což říkáš k tomu? Stastnó-li sme vyšli z domu?

Viď, že s veselau novinü přijdem mezi svau rodinu.

Valenta.

He, he, ba jak nás vítala a jak pěkně rozmlauvala ! Hned jsem já to, bratří, věděl, jak jsem na ni jen pohledél. Když se jest zasmála na mne, poznal sem, že by chtěla mne.