1162

120

SEDLSKÝ MASOPUST.

Vávra.

I přisau, věř mi, Valento. žet mi není nemožné to. Nyní musím domů jíti, svau čeládku pospraviti.

Vy nyní muož te s to býti. po druhé chci s vámi jíti. (Odejde od nich.) Brož.

Poďmež jen, Valento, sami. však jsme my jí dobře známi. Uslyšíme, co nám řekne; já vím, že se nás ulekne.

To bude jisté znamení manželské lásky spojení. Nuže, bratří, nohau pravau! (Poodstoupí poněkud z místa.) Bíčoň, napiš kříž na prahu, tak nám žádný nepřekazí. (Zde dva listy vytrženy.)

Actus první. Scena třetí. Johanka, Valenta, Bičoň, Brož.

Valenta (k Johance.) (Počátek jeho řeči schází.) Ze mne budeš milovati.

Johanka.

Ba tak se pristroj, Valento! Teď *) máš na to prsten tento, (dá mu prsten)

#) Ted = tutohle.