1162

JEDNÁNÍ 1. 119

Ted k Znosafrkové dcerce

jdu, k Johance, ctné panence. Ptaje budu s ní mluviti,

chce-li mau manželkau býti. Bíčoň a Brož též se mnau jdau, mně ji namlauvati budau.

Ty mi też v tom neodepřeš,

a ty, Bidoni, neselZes.

Bíčoň.

Přisau, já Valento tobě, %е-! pomohu v každé době! To máš ode mne poznati, budu-t věrně pomáhati.

Brož. By mně hrách *) spálil, Valento, na, teď dávám svých pět na to,

že tebe v tom nezavedu, ba pripovit**) to dovedu.

Valenta.

Poněvadž mi slibujete, věrnost skutku darujete, též já vám to připovídám, rukau dáním slibaji vam, že se vám chci odslaužiti a vědro piva kaupiti. A hned, jak tam k ní přijdeme, ji namlauvati budeme, umějtež mi pomáhati a o mně chválu dàvati, že jsem bohatý a krásný i ve všem svém díle šťastný. Vávro, půjdeš-liž též s námi, hrdinskými osobami?

*) Hrách — eufemicky m. hrom. **) Pfiporit — ptipovéditi.