JEDNÁNÍ III. 107
jimiž nás dotýká z nova,
neslibuji mu za to sám,
aby nebyl podruhé prán.
Sám se jistě nerád vadím,
a protož kupcovi radím,
by se vtípil odsud jíti,
pokoje s nami użiti.
A my też гайёе )аёте pred,
a tak zavřeme tuto řeč.
Lépe sobě povolíme,
když přijdeme, kdež víme.
Písař.
Dej jim pokoj, milý pane,
nedůjdeš s nimi cti žádné;
neb s žebráky se hádati,
s nimi se o mošny dráti,
málo na tom vyděláte,
jakož pak teď sami znáte.
Neb jsau to lidé nevážní.
Kdo se s nimi vadí, drážní, *)
ne mnoho kdo na nich získá.
A mně se též jistě stýská
poslauchati vaše svády.
Prosím, uživte mé rady.
A vy též, milí otcové,
zanechte věci takové,
v hádky se víc nedávejte,
aniZ se proto hnévejte;
neb jste néco sami vinni.
Ze jste byli hádky pilni.
BudteZ muZí trpéli ví,
tiší, sprostní, spravedliví,
v pobožnosti stálí, silní,
a modliteb svatých pilní.
Toť vám sluší na každý čas,
a tak Pán Bůh opatří vás.
) Drażźmti se — drazditi se.
